Nikl a měď. Co nám říkají nejisté ceny základních kovů
Proč píšu o komoditách
Jeden z důvodů, proč píši o komoditách je ten, že odrážejí změny v našem světě přímějším způsobem než názory politiků. Ceny potravin, energií a kovů nám podávají, někdy sice zmatenou či obtížně interpretovatelnou zprávu o stavu současného světa, která je odlišná a myslím, že i reálnější než slova a názory.
V těchto týdnech se jedná hlavně o ceny niklu a mědi. U mědi je situace složitá, protože část produkce se používá jako druh oběživa na krytí finančních transakcí a na spekulativní prodeje. Jinými slovy čínské a další banky uzavírají část obchodů nikoliv v eurech či dolarech, ale v tunách mědi. Je pak složité odhadnout skutečnou průmyslovou spotřebu mědi. V některých měsících se tak může stát, že nákupy mědi „na sklad“ rostou, ale její reálná spotřeba klesá.
Vcelku však platí, že ceny mědi jsou citlivé na zpomalování ekonomiky a to zejména v Číně, která sama spotřebovává 40 % světové produkce mědi. V současnosti proti zvyšování cen působí dva faktory – globální produkce v minulém roce po otevření nových šachet v Čile a Kongu vzrostla o 8 % a zároveň čínský prezident Xi Jinping upozornil, že „nižší ekonomický růst se stává novou čínskou normou“. Pod pojmem nižší růst si můžeme představit pro příštích několik let očekávaných zhruba 7 %. Ceny nových čínských bytů od počátku roku poklesly až o 25 %.
Naproti tomu cena niklu, který se používá hlavně do kvalitních ocelí (jsou dražší, ale vydrží déle) začala prudce růst poté, co Indonésie ohlásila zastavení vývozu. Indonésie přitom produkuje jen asi 20 % světové spotřeby niklu. Další významný export pochází z ruského Norilsku, kde se rovněž projevily obavy z možných ekonomických sankcí kvůli ruskému působení na Ukrajině.
Za takto nejisté situace vydávají analytici různé, navzájem si odporující prognózy, které odrážejí nikoliv to, že by byli „hloupí“, ale ve hře je příliš mnoho neodhadnutelných faktorů a to jak na straně těžařů, tak i spotřebitelů.
Čtěte také: Čínskou ekonomiku zasáhla železná krize