Když se Karlštejn přestěhuje do Brna

V romantických prostorách brněnského Biskupského dvora nabídlo zdejší Městské divadlo známou hudební komedii Noc na Karlštejně. Divadlo se zde hraje už několik sezón a je jasné proč. Působivé kulisy krásného historického nádvoří s renesančními arkádami a úchvatnou scenérií štíhlých gotických věží brněnské katedrály jsou pro podobný typ produkcí jako stvořené. 

Však už také původní divadelní hra Jaroslava Vrchlického z roku 1884 bývala pravidelně uváděná na letní scéně pod širým nebem přímo na nádvoří hradu Karlštejna a s herci z pražského Národního divadla. A v posledních desetiletích je navrch známý titul, kterému nesmrtelnost a setrvalou oblibu vdechlo filmové zpracování z roku 1973, uváděný na zámeckých či hradních nádvořích napříč republikou.

Brněnské provedení se na Biskupský dvůr hodí z mnoha důvodů. Divák si zřejmě nespojí, že tato historická prostora, jejíž existence je doložena již roku 1352 a tedy jen čtyři léta poté, co císař Karel IV. založil svůj nejproslulejší hrad. A jakoby tento fakt chtěl připomenout či zdůraznit i režisér nejnovějšího zpracování populární hudební veselohry a zkušený muzikálový herec Igor Ondříček. Na rozdíl od zdejších předchozích inscenací jako byly třeba historická freska Cyril a Metoděj nebo baladická Koločava, je jasné, že toto prostředí se k titulu báječně hodí a že je třeba jen naplno využít.

A Ondříček před zraky diváků rozjíždí výpravnou inscenaci, v níž se hraje doslova všude kam, až divákovo oko dohlédne a navrch s občasnými nástupy herců přímo z publika. Ono taky ruku na srdce. Jak chcete divákovi ozvláštnit kus, jehož písničky zná už několik generací nazpaměť stejně jako mnohé už dávno zlidovělé hlášky. Tady se musí maximálně vytěžit prostor a také herci. A tomu všemu je v brněnské inscenaci učiněno zadost.

Na jevišti, které se uprostřed produkce přehoupne do tmy a umožní přímo na historické stěny promítat úchvatné zdobení kaple sv. Kříže, se střídají více než tři desítky účinkujících. Sborové scény a písně tak diváka strhnou právě svojí zalidněností. V kontrastu k tomu veselému výskání a povykování herecké tlupy zbrojnošů jsou individuální výkony, jejichž představitelé se snaží o středověkou eleganci a vznešenost, což dodává této veselohře kýžený romantický opar.

O to se nejvíc zaslouží Karel IV. v podání Jaroslava Matějky, který svého panovníka traktuje s velkou dávkou velebnosti, rozvahy, moudrosti a majestátu. Hvězdou představení je však Hana Holišová jako jeho manželka Eliška Pomořanská. Mimořádná muzikálová herečka si svoji zkoušenou a zkoušenou panovnici užívá s nadhledem a její pěvecká sóla působí na publikum jako balzám.

Rozverným protipólem vladařského páru je dvojice císařova číšníka Peška a jeho milé Aleny, jak je hrají Aleš Slanina a Andrea Březinová. Právě herečka je také osvěžením známého kusu, protože na publikum doslova útočí svojí hereckou vervou, aniž by ale skončila v nějaké přepjaté křeči.

Publikum docení také výkony Lukáše Janoty a Jiřího Macha ve figurách bavorského vévody a kyperského krále. Zvláště Jiří Mach se nijak neopičí po Waldemaru Matuškovi z filmového hitu. O všech účinkujících lze vlastně prohlásit, že si v pěveckém i hereckém podání našli skutečně vlastní cestu.

To lze také označit za devízu celé inscenace, která si však svého diváka našla vlastně už před premiérou. Jedenáct repríz pod širým nebem je už od jara vyprodaných. Hlad publika po této hudební komedii je dokonce tak velký, že Městské divadlo Brno velmi nezvykle v prosinci přezkouší venkovní produkci pod střechu své muzikálové arény. Snad to inscenátory neukolébá, ale pobídne k profesionalitě, za kterou diváci do možná nejprogresivnější muzikálové scény v tuzemsku chodí.