Skončí volný pohyb po Evropě? Je v existenčním ohrožení

To, co nám ještě loni připadalo jako samozřejmost a co bylo zároveň jednou z velkých motivací ke vstupu do Evropské unie, je v existenčním ohrožení tak, jak dosud nikdy v historii společenství. Volný pohyb osob je jednou ze čtyř základních římských svobod, na nichž byla společná Evropa založena.

Teď se ta volnost dostává do ohrožení hned ze dvou stran. První, vážnější linií je nezvládnutá migrační krize. Evropou bez hranic se pohybují podle různých odhadů miliony lidí, o nichž nikdo nemá přehled. Nemají žádný status. Nežádají o azyl, nebo jim byl odmítnut a oni se skrývají před vyhoštěním. Někdo se po přechodu hranic vůbec neregistroval. Oficiální čísla, kolik přistěhovalců do Evropské unie přichází, jsou tak nejspíš silně podstřelená. V Bavorsku se staví nové ubytovny pro žadatele o azyl, ale oni se v nich nezdržují. Vyráží na vlastní pěst do jiných měst. Přerozdělování přistěhovalců podle kvót je tak iluzí i v samotném Německu, natož v Evropské unii. Ze 160 tisíc lidí, které většinovým systémem na sílu protlačili ministři vnitra proti odporu Česka, Slovenska a Maďarska, jich zatím bylo přemístěno 116. Nefungují hot spoty v Itálii a v Řecku, kde se měli přistěhovalci registrovat. Ani se nezlepšila ochrana hranic v těchto zemích.

Německo i Švédsko, kde migranty před dvěma měsíci vítali, dnes už otevřeně přiznávají, že situaci nezvládají a žádají o pomoc Evropskou unii. Jenže jaká pomoc to má být? V takové vypjaté atmosféře může s každým dnem přijít incident, po němž bude omezení volného pohybu vypadat jako jediné přijatelné řešení.

Pak je tady další linie, britská. Pro Londýn a konzervativního premiéra Davida Camerona přišla přistěhovalecká krize v nejhorší možnou chvíli. Ministerský předseda Britům slíbil, že se pokusí vyjednat nové podmínky členství, a ty jim nejpozději do roku 2017 předloží v referendu o setrvání v Evropské unii. Všeobecně se ale očekává, že plebiscit chce Cameron uspořádat už příští rok, aby se neprotnul s německými a francouzskými volbami, které budou v roce 2017.

Vyjednávat v tomto chaosu o nových pravidlech pro Evropskou unii, která není schopná dodržovat ta stávající, je ale víc než obtížné. Když běžní Britové sledují chaos, který na kontinentu kvůli přistěhovalcům panuje, jejich motivace v EU zůstat klesá. V září poprvé průzkumy ukázaly, že víc než polovina občanů Spojeného království by hlasovala pro odchod. Cameronovi naopak hraje do karet, že jak Němci, tak Francouzi jsou silně motivováni udržet Londýn v unii za každou cenu. Oba ho v nových poměrech považují za klíčového spojence. Němci v ochraně volného obchodu. Francie v ochraně před migrací, prosazovanou Německem.

Cameron dnes odesílá do Bruselu předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi přehled konkrétních požadavků, jak by se unie měla změnit. Londýn bude žádat čtyři hlavní priority. Nechce se podílet na prohlubování integrace. Chce omezit regulaci na jednotném trhu. Žádá záruky, aby země mimo eurozónu v žádném případě neručily za dluhu těch, kdo používají společnou měnu. A nejspíš bude také navrhovat omezení volného pohybu, protože Británii zaplavují nejen přistěhovalci ze zemí mimo EU, ale za prací a také sociálními dávkami sem vyráží i stále víc lidí z členských zemí. Zatímco Němci mají strach z toho, jak jich ubývá. Britové se děsí toho, jak jich přibývá. Statistický úřad nedávno přinesl zprávu, že počet obyvatel ostrovního království se do roku 2040 zvýší ze současných 64 na 74,3 miliónů. Jen samotný Londýn se má rozrůst o dalších jeden a půl milionu. Britové se děsí přelidnění (už dnes mají největší počet obyvatel na kilometr čtvereční v Evropě), kolapsu infrastruktury, nedostatku škol a nemocnic.

Přehnaným tlakem na čím dál hlubší integraci na straně jedné, a neschopností chránit vnější hranice a dodržovat vlastní pravidla, se bohužel připravujeme o to nejcennější, co v Evropě máme.