Očkovací propaganda v České televizi

Kolem České televize panuje už asi dva roky napětí plynoucí z otázky, jestli se stává nebo nestává objektem nátlaku zvenčí, který má za cíl omezit svobodu projevu zaměstnanců nebo externích tvůrců televize.

Vznikl z toho už soukromý rozhovorový kanál DVTV, před pár měsíci byla ustavena iniciativa Svobodu médiím, která si především klade za úkol zbavit sněmovnu možnosti ČT ovlivňovat přes volbu radních. (Rada ale žádný zaznamenáníhodný politický nátlak nevykonává, v posledním roce naopak sloužila jako zátaras, o nějž se rozbíjejí snahy Andreje Babiše a jeho epigona Martina Komárka odstranit generálního ředitele.) Teď se druhá, tzv. velká rada (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání) shodla zahájit správní řízení s ČT kvůli pořadu ČT2 Nedej se plus, konkrétně kvůli reportáži, která byla odvysílaná před více než měsícem a zabývala se otázkou škodlivosti povinného očkování malých dětí (například jestli jedna vakcína nezpůsobuje autismus).

Hned po odvysílání 7. června se zvedla kritika, že  reportáž celkově vyzněla jako blok natočený protivakcinačním hnutím, v němž chyběly hlasy odborníků, rozuměj lékařů pro vakcínu. Teď jeden z televizních radních už bez ohledu na to, jak se ve správním řízení bude bránit vedení ČT, vyjádřil na serveru lidovky.cz naději, že si televize řízení vezme k srdci a bude napříště vyváženější. Jenže to by asi musela zrušit celý pořad Nedej se, který je už po léta doménou jednostrannosti a zeleného aktivismu. Což nikdo navrhovat nebude. Zbývají obecnější otázky.

Především: Mohou se radní ohradit proti nějaké obecnější tendenci, jíž je v tomto případě jeden krystalicky vyhraněný případ širší tendence stranit ve veřejnoprávní novinařině tzv. aktivistům a tzv. progresivním kauzám? Ve veřejnoprávních kanálech se u různých, na první pohled spolu nijak nesouvisejících témat, jako je ekologistická agenda, soužití bílých s Romy, uprchlíci z třetího světa nebo evropská integrace, dlouhodobě projevuje tendenčnost, ať v dikci většiny redaktorů, tak ve výběru témat, tak dokonce i ve výběru stálých přispěvatelů ze zahraničí.

Nic proti jednotlivým redaktorům, přispěvatelům, nic proti konkrétním dokumentům, ať si klidně ten či onen vyzní jako filipika pro bezpečné očkování, proti geologickým průzkumům v Českém ráji, ať v něm jsou průvodci lidi ze squatterského prostředí. Ti jednotlivci a jednotlivé pořady člověku vadí teprve jako celek, do něhož se skládají, protože to, co nám veřejnoprávní kanály po léta servírují, je monotónní a příliš z toho vylézá potřeba převychovávat diváka.

Zelení? A proč ne třeba libertariáni?

Není to problém jen českých veřejnoprávními kanálů, stejný je i v Německu, kde tato názorová monokultura významně přispěla k ochotě tisíců a pak desetitísíců Němců, aby v Drážďanech i jinde vycházeli do ulic tisíce v barvách protiislámského hnutí Pegida. Pověstná svým sklonem k tzv. progresivnímu liberalismu je i za hranicemi Británie BBC, kde už se stalo, že generální ředitel tu levicovou zaujatost potvrdil, ale vždycky jen pro minulost a pro mandát svého předchůdce. 

Na podobné námitky se dalo namítnout, že ta zaujatost není naordinovaná jedním zásahem zvenčí, ale že je organická, neboť pro povolání novináře, dokumentaristy, aktivisty, který má kdykoliv čas vystupovat v televizní debatě nebo být na telefonu, se rozhodují lidé s nějakým hodnotovým nastavením. Jejich názoroví oponenti většinou mají nějakou práci, která s daným tématem nesouvisí, rodinu atd. Tedy: normální optická převaha, která vždycky vzniká ve prospěch aktivistů a v neprospěch mlčící většiny. 

Ale neposunula se doba, neformují a neartikulují se dnes například díky sociálním sítím i skupiny často mladých lidí, kteří jsou jinde než aktivista, jak si ho představuje dramaturg a po něm i divák ČT? Co třeba libertariáni? Když vidím v titulcích nějakého dílu Nedej se jméno režisérky, která podporuje Zelené, nevím, proč by dokumenty nemohl točit někdo z ideového okruhu třeba Svobodných. Ti jsou podobně jako Zelení v průzkumech pod hranicí vstupu do sněmovny, ale i kolem nich se formuje subkultura lidí většinou hodně mladých a často idealisticky založených, svého druhu aktivistů. Je to jen jeden příklad, svět se rok od roku stává pestřejší, a dokud to mediální mainstream nereflektuje, bude při životě udržovat jeden ze zásadních důvodů, proč jsou dnes média takzvaně v krizi.