Tibetští mniši: Shořím, aby národ přežil

Zvolili si dobrovolný odchod ze života. Tibetští farmáři, studenti, rodiče, buddhističtí mniši a mnišky. Mladí, staří, ženy i muži. Polili se benzínem, vystoupili na veřejné prostranství a za denního světla se zapálili. Od roku 2009 jich bylo zatím asi sto dvacet a počet upálených pořád stoupá. Proč si tito lidé vybrali tak bolestivou smrt?

Odpověď lze najít ve výpovědi tibetského mladíka: „Když nemáme svobodu, kulturní tradice a jazyk, je to pro nás ponižující. Moji přátelé, bez jazyka, co je naše národnost? Můžeme se nazývat Číňany nebo Tibeťany? Nemám naději, že se uzdravím. Mám v srdci jenom jedno přání. Přeji si, aby vzrostla prestiž mého lidu. Mí přátelé, nemám jiné přání.“ Ngawang Norphel zemřel v červenci 2012 po tom, co se na protest proti čínským represím zapálil. Bylo mu dvacet jedna let. Dokumentární snímek s názvem Tibet – oheň v zemi sněhu, který uvádí festival Jeden svět, představuje boj jednoho národa za zachování vlastní identity, jazyka, náboženství, kulturního dědictví a práva Tibeťanů rozhodovat o vlastním osudu. 

Čína obviňuje dalajlámu

V únoru 2009 mladý buddhistický mnich Tapey přišel před nákupní centrum v Ngapa a ukončil svůj život sebeupálením. Dva roky poté se ve stejném městě zapálil další mnich, bylo mu pouhých dvacet let. Nová forma protestu má jediný cíl – upozornit na situaci v Tibetu. Čína tento způsob demonstrací kriminalizuje. Obviňuje dalajlámu z podpory sebeupalování a trestá rodiny obětí. Tibeťané však upoutali celosvětovou pozornost a podle tibetského spisovatele Dhondupa Tashiho Rekjonga symbolizuje sebeupalování příchod nového klíčového stadia v tibetsko-čínském konfliktu.

Tibetská autonomní oblast se nachází na jihozápadě Čínské lidové republiky a je její provincií. Je jedním z nejvýše položených a zároveň obydlených míst na zemi. Tibetská kultura má stovky let dlouhou tradici, která má soucit a respekt ke všem formám života. Čínská okupace Tibetu začala před více než šedesáti lety a trvá dodnes. Čína svou provincii téměř izolovala od okolního světa a snaží se potlačit její kulturu. Ti, kteří provolávají tibetská hesla nebo rozdávají letáky, jsou perzekvováni a končí často ve vězení nebo jsou surově zbiti přímo na ulici. Lidé se ztrácejí a jejich příbuzní o nich nic nevědí. Na tibetských školách se vyučuje jako hlavní jazyk čínština a učitelé, kteří proti tomu protestují, dostanou výpověď. Buddhističtí mniši jsou veřejně ponižováni a nuceni zříci se dalajlámy.

Od padesátých let minulého století se situaci až na krátká období nepodařilo stabilizovat. Poklidné protesty střídají ozbrojené střety mezi čínskými jednotkami a špatně vyzbrojenou tibetskou armádou. Jednání ani mírové dohody prozatím k uspokojivému výsledku nevedly, a to ani za přispění mezinárodního společenství. Organizace spojených národů, Evropská unie i USA považují situaci za závažnou, avšak tato „měkká síla“ k řešení nepřispívá. Steven Marshall, člen Výkonného výboru pro Čínu Kongresu USA, říká, že Tibeťané se upalují s myšlenkou: „Vzdám se života, protože nevidím budoucnost pro sebe a pro svůj lid jako součást Číny."

TIBET – OHEŇ V ZEMI SNĚHU
Fire in the Land of Snow: Self-Immolations in Tibet
Gyatso Losang, Dondhon Namling, Amish Srivastava / USA / 2013 / 57 min.