Krach Bruselu: podle kvót přerozdělil jen 272 uprchlíků

Diplomatický a politický krach, který nemá v posledních letech v Evropské unii obdoby. To jsou výsledky návrhů na přerozdělovací kvóty na migranty, kvůli kterým se loni uskutečnilo několik summitů, probíhaly o nich vášnivé diskuse a docházelo i k vzájemnému osočování jednotlivých členských zemí EU. Jenže jak minulý týden oznámila Evropská komise, bylo minulý rok v rámci Unie „přemístěno“ pouhých 272 uprchlíků.

Poslední dohody ministrů vnitra zemí EU z října 2015 přitom hovořily o přerozdělení 160 000 lidí. Podle většinou dobře informovaného serveru Politico.eu kvůli krachu přerozdělovacích kvót vzrůstá v Bruselu neklid a eurobyrokraté i pracovníci humanitárních organizací jsou frustrováni. Mohou si za to ale v podstatě sami.

Na tomto příkladu je dobře vidět, jak jsou někdy v životně důležitých věcech Evropská unie, její Komise i Evropský parlament neakceschopní a jednotlivé členské země si prosazují pouze své zájmy. Navíc v tomto případě jdou přání některých evropských politiků (v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou) zcela proti názoru většiny veřejnosti. Takzvaná vítací politika vůči uprchlíkům po masových silvestrovských sexuálních napadeních a krádežích končí i v Německu.

Podle statistik poskytnutých Evropskou komisí bylo loni přesunuto z Řecka 82 uprchlíků, z toho jich 30 v první vlně zamířilo do Lucemburska. Itálie pak poslala 190 migrantů po skupinkách do Švédska, Německa, Francie, Španělska, Portugalska a Finska. Dá se tedy hovořit o naprostém krachu celého systému.

Ten ostatně odmítají středoevropské země, včetně České republiky, která se ale ústy vlády zavázala, že dobrovolně by postupně několik tisíc migrantů přijala. Ovšem jak se ukazuje, k nám se nikdo nehrne. Od ledna do konce listopadu minulého roku (podle statistik uveřejněných na stránkách Ministerstva vnitra) požádalo v Česku o azyl pouze 1382 lidí, z toho bylo 636 Ukrajinců a 124 Kubánců. Z muslimských států, o kterých se tolik hovoří, to bylo jen kolem dvou set lidí.

Obrovským problémem také je, že kapacity členů EU (ale i Norska či Švýcarska) na přijímání dalších uprchlíků jsou v podstatě vyčerpány, zejména pokud jde o bydlení a možnosti jejich budoucího zaměstnání.

O nesmyslnosti přerozdělovacích kvót svědčí i to, že loni byly přijaty hned třikrát – v květnu, září a říjnu. Pak se ze zoufalství o tom v podstatě přestalo hovořit.

A vůbec nejhorším výsledkem neschopnosti a neakceptovatelnosti návrhů Evropské komise v případě současné obrovské uprchlické vlny je fakt, že kvůli tomu roste téměř všude popularita extrémistických a nestandardních politických stran, organizací a hnutí. Pokud si Brusel takto představuje to léta avizované „evropské sjednocení“, tak nás potěš Pánbůh.