Tak – a už zbývá se jen pozvracet

Člověku by se o potížích Andreje Babiše s nedaněnými dluhopisy a s původem jeho majetku už ani nechtělo psát, radši by v hibernaci počkal na 3. března, kdy ministr slibuje zveřejnit audit, doložit své příjmy a finanční převody. Ale tím, co ministr předvedl v neděli na svém facebookovém profilu, bylo dosaženo nové kvality. Tady už nejde ani o finančně-právní věci, dokonce ani o partajní politiku v širším smyslu, ale o to, co dnes veřejná debata snese na lidské rovině.

Vicepremiér na svém facebookovém profilu (nikoliv na Twitteru, ten je jako platforma pro intelektuály a lidi posedlé politikou méně masový, a tedy rizikovější) zveřejnil odkaz na internetovou stránku Nadejeproninu.cz. Pod fotografií malé bezbranné holčičky Niny postižené svalovou atrofií prvního stupně tu její rodiče pořádají veřejnou sbírku, aby shromáždili peníze na léčebný pobyt v Německu, který jediný Ninu může zachránit. Ministr Babiš k odkazu napsal následující: „Jak jsem dneska slíbil, rozdávám peníze z dluhopisů. 52 milionů. První je tady malá Nina. Té pošlu milion. Budete hodní, když jí taky přispějete. Tak – a už zbývá 51.“

Andrej Babiš zřejmě ten milion skutečně poslal – a současně zneužil neštěstí cizích lidí ve své politické hře.

Ve známé biblické větě „Levá ruka neví, co dělá pravá, ale Bůh si toho všiml a odplatí“ se nám říká, že charitu nemáme dělat pro svůj bezprostřední prospěch, natož na efekt. Bylo potřeba dar zveřejňovat, když už se o Nině dozvěděl a mohl pomoci? Jasně, zveřejnil svůj dar, aby sbírku zpopularizoval. Ale ani nejlepší marketér, který mu zřejmě inkriminovanou větu do statusu napsal, není schopen zakamuflovat účelovost celé akce. Babiš malou Ninu použil jako emotikon ve chvíli, kdy by měl být ochoten v pro něj nepříjemné situaci dávat věcné odpovědi na kritické dotazy. Má ten člověk ve svém mocenském tažení vůbec nějaké zábrany?

Za druhé je skandál, že léčbu tak vážné, přitom vzácné nemoci, notabene malému dítěti, kompletně nehradí stát. Praktici namítnou, že peněz není nekonečně, konkrétně ve zdravotnictví že se zrušily poplatky pacientům s každou banální chřipkou a že mimo zdravotnictví se ve velkém utrácejí miliardy korun naprosto zbytečně. Ano, třeba na různé lobby, Agrofert čerpá i na nenárokových dotacích stamiliony korun, z evropského a taky českého rozpočtu. Tak vznikají a udržují se dotační miliardáři. Starají se o průtok v penězovodech a pak ze svých zisků tu a tam milosrdně pustí milion.

V září 1990 československý prezident Václav Havel na Světovém summitu dětí v New Yorku přednesl zajímavý projev o zneužívání dětí v zájmu dospělých – rodičů, kteří ohledem na zájmy svých dětí omlouvali „servilní službu nenáviděnému režimu“, nebo diktátorů, kteří pracovali s něžností a bezbranností dětí cizích. Havel v té souvislosti zmiňuje Hitlera, Stalina, „českého Stalina Gottwalda usměvavě žertujícího s hornickými učni, budovateli socialismu a pozdějšími invalidy; iráckého prezidenta Husajna hladícího děti svých rukojmích“.

Současnost není naštěstí politicky tak zlá jako doba těchto masových vrahů, nikdo takový nám nevládne, nicméně konec Havlova projevu z roku 1990 má platnost i pro naši situaci: prezident říká, že kdyby mohl, do právě schválené mezinárodní úmluvy na ochranu dětí by přidal ještě jeden paragraf: „V tomto paragrafu by stálo, že je rodičům a vůbec dospělým zakázáno ve jménu dětí a údajně v jejich zájmu lhát.“ Dalo by se namítnout, že tady nikdo přímo nelhal, ale asi víme, co měl tehdejší prezident na mysli.