Strach z uprchlíků mění východní Evropu. Přijde konec svobody?

Neschopnost řešit uprchlickou krizi, růst nenávistného nacionalismu a další známé problémy popisuje v letošní zprávě o evropské demokracii Freedom House. Pozoruhodný je však závěr: „Jako naléhavé varování, kam Evropa směřuje, by měla sloužit skutečnost, že se Visegrádská skupina 25 let po svém založení změnila ze vzoru jednoty a demokracie na předního zastánce sobectví a omezenosti,“ píše Freedom House s odkazem na chování visegrádských politiků v uplynulém roce.

U amerického pohledu na věc není důležitý věcný obsah. Reakci Poláků, Maďarů, Slováků a Čechů na uprchlickou vlnu hodnotí mnozí západoevropští politici vstřícněji. Podstatný je postřeh, že se v zemích Visegrádu děje něco, co vzbuzuje dojem, že tyto země nepatří k Západu.

Freedom House i další mezinárodní organizace líčí poslední vývoj ve světě jako úpadek režimů, které za své hlavní hodnoty považují svobodu a demokracii, a tedy jako ohrožení svobody vůbec. Bývalé komunistické státy včetně Česka jsou v tomto ohledu první na ráně.

Tři důvody k ohrožení svobody není těžké vypočítat. První je každý den k vidění ve zpravodajství, pro něž je příliv muslimských uprchlíků a teroristů do Evropy už rok hlavním tématem. K tomu přistupuje téma vzestupu zvláště asijských společností, které za svou nebývalou prosperitu děkují více či méně liberálním diktátorům a s nimiž nedokážou demokracie držet krok. Evropa navíc dosud nepřekonala důsledky finanční krize z konce minulého desetiletí, která se přetavila ve snahu státní byrokracie posílit kontrolu nad ekonomickými aktivitami občanů.

Uprchlickou krizí se míní neschopnost Evropské unie reagovat na útěk statisíců občanů rozvrácených zemí Blízkého východu a severní Afriky před násilím a chudobou právě do nejbohatších evropských států. Starý kontinent se mohl na příliv cizinců připravit už jen podle statistik žadatelů o azyl, jejichž nárůst postupně akceleroval z 225 tisíc v roce 2008 na 431 tisíc o pět let později. Když si toho nikdo nevšímal, požádalo loni o azyl 1,3 milionu lidí. Teď není jasné, jak tuto vlnu pokud možno už letos srazit.

Slepota evropských vlád a společností byla ještě nápadnější v tom, že si neuvědomovaly, koho vlastně přijímají, i když měly důkladné studie o smýšlení muslimských menšin. Například v roce 2008 zjistil berlínský institut WZB, že 65 procent evropských muslimů považuje předpisy svého náboženství za důležitější než zákony zemí, kde žijí.

Celý text Petra Holuba v aktuálním vydání Týdeníku Echo čtěte ZDE.