Konec staleté nezávislosti, kterou ostatní města Praze záviděla

Hlavní město Praha má výsadu. Na rozdíl od jiných měst a obcí nemusí plánovat svůj rozvoj a povolovat stavby podle stavebního zákona. Může používat Pražské stavební předpisy, které schvaluje městská rada a v nějaké variantě platí už od roku 1815. Nejpozději v polovině května ovšem požádá ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová brněnský Ústavní soud, ať poslední verzi Pražských stavebních předpisů zruší. Tím vzniká reálná možnost, že Praha o vlastní předpisy po dvou stech let přijde.

Který bůh stvořil Vinohrady

Nejlepší místo pro život v Praze jsou historická předměstí, v první řadě Královské Vinohrady, ale spolu s tím i starší část Žižkova, Nuslí a Smíchova, nebo Nový Berlín na pomezí Holešovic a Bubenče. K dispozici jsou tam jinde v Česku nevídané vymoženosti městského života a k tomu přistupuje kvalita architektury. Nejde o jednotlivé stavby, které na sebe ostatně významně neupozorňují, ale zachovávají uměřenost a podřizují se celku. Právě celek je ve zmíněných pražských čtvrtích nejcennější. Když člověk bydlí na Vinohradech, anebo jimi třeba jen prochází, cítí se mnohem lépe než kdekoli jinde. Domy, ulice a celé městské čtvrti totiž zachovávají pravidla, na která se dá spolehnout a kde člověka nic nepříjemného nepřekvapí. Naopak se dá předpokládat, že ať se pustí kamkoli, záhy narazí na hlavní třídu, náměstí nebo na park. Jako kdyby se v části světa realizovala nějaká vyšší vůle nebo zhmotnil přirozený řád věcí. Občané jiných českých a moravských měst mohou tuhle zkušenost Pražanům závidět, protože pokud ji znají, pak v mnohem menší míře.

Za řádem historických předměstí však není nějaký bůh ani příroda. Jde o dílo lidských rukou, přesněji je otiskem myšlenek architektů a inženýrů, kteří historické periferie plánovali. Stalo se tak v devatenáctém století, tedy v době, kdy lidé ctili obecná pravidla a kdy mohli uskutečňovat hodně smělé plány. Nejde o metafyziku, ale o zcela praktickou záležitost, jejímž klíčovým projevem tehdy byly platné stavební předpisy, konkrétně Pražský stavební řád z roku 1815 a posléze stavební řád z roku 1886. Ten se lišil od méně striktních řádů venkovských měst, v Čechách ho převzaly pouze Plzeň a České Budějovice. Na Moravě měly městský stavební řád Brno, Olomouc, Jihlava a Znojmo.

Jak se prohluboval úpadek

Od pádu rakousko-uherské monarchie se poměry automaticky zhoršily. Ještě za první republiky vzniklo pár kvalitních městských částí, pak městskou architekturu převálcovaly vyšší zájmy, jakými byla socialistická industrializace, politika masového bydlení a nesprávně pochopené principy ochrany životního prostředí, které vedly k zastavování všech volných ploch na městských katastrech. Nová města už nemají ulice, skládají se z domů bez jakékoli výškové regulace, nevytvářejí náměstí ani parky a všechna volná místa zabírají parkoviště. Po listopadu 1989 se mohly poměry zlepšit podle vzoru západních měst, tvůrcem města se však pod nesmyslným heslem, že se město má přirozeně rozvíjet, stává developer, který ukořistí potřebný pozemek a pak jeho plochu využije do posledního čtverečního milimetru.

Prvním vážnějším pokusem navrátit architektuře zašlou slávu a městům jejich řád se staly nové Pražské stavební předpisy od primátora Tomáše Hudečka, které mají za úkol obnovit například uliční čáru a výškovou regulaci, jinými slovy, opět umožnit klasickou městskou zástavbu. Tím by nabídly jedinečnou příležitost pro celé generaci architektů a nepřímo všem patriotům, navázat na zlatý věk periferií z druhé poloviny devatenáctého století. Teď se však ukazuje, že schopnosti a možnosti současných architektů, úředníků, inženýrů i politiků překračuje už jenom úkol nové předpisy sepsat a schválit.

V rukou soudců a cizinců

Vznik Hudečkových předpisů rozjel byrokratickou historii, pro níž se jen těžko hledá srovnání. Byly vyhlášeny na podzim 2014 a ministerstvo pro místní rozvoj okamžitě požádalo, ať v nich Praha upraví dva detaily, konkrétně pravidla pro oslunění bytů a zateplování. Přitom upozornilo, že stavební pravidla musí notifikovat (schválit) Evropská komise. Praha po nástupu nového vedení v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou nereagovala a ministerstvo zastavilo v lednu 2015 jejich platnost. Od té doby se nové stavby schvalují podle všeobecně platného stavebního zákona a Praha tím přišla o výsadu vlastních předpisů, zatím dočasně. Krnáčová dostala také lhůtu, aby do dubna 2016 upravila v Hudečkových pravidlech detaily a nechala je schválit v Bruselu.

Odpovědný náměstek Matěj Stropnický se ovšem rozhodl Hudečkova pravidla důkladně změnit, nová ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová proto už v létě 2015 Krnáčovou vyzvala, ať si pospíší, jinak nápravu do dubna nestihne. V takovém případě by ministryně musela požádat Ústavní soud, ať Hudečkovy předpisy zruší. Krnáčová reagovala rychle. V Hudečkových pravidlech změnila dva označené paragrafy a rychle poslala novou verzi do Bruselu. Bohužel evropští úředníci našli jednu nepřesnost o odvětrání bytů a požádali Prahu do konce května o doplnění. Ministerská lhůta tím v polovině dubna vypršela a Šlechtová bude psát do Brna.

Zároveň ministerstvo připravilo rozsáhlou novelu stavebního zákona, podle které Praha výjimku na vlastní stavební předpisy nedostane. Sama ministryně vysvětluje, že jí ani nic jiného nezbývá. Evropská komise nemá termín, do kterého musí stavební předpisy podle Krnáčové schválit, a také Ústavní soud určí sám, kdy předpisy v Hudečkově verzi zruší. Pokud by rozhodl Ústavní soud dříve než komise, ocitla by se Praha bez jakýchkoli stavebních předpisů, a proto je nutné, aby se mohla řídit aspoň podle stavebního zákona.

Procitnutí do ošklivého rána

Situace Prahy je ovšem ještě komplikovanější. Ministerstvo pozastavilo Hudečkovy předpisy, nechalo však jejich část, která umožňovala dokončit starší územní a stavební řízení ještě podle předpisů platných před Hudečkem. Ústavní soudci ovšem zruší nejen Hudečkova nová pravidla, ale i povolení dokončit starší řízení. Pak se mohou zahodit prakticky hotová povolení třeba na jihovýchodní část pražského okruhu nebo metro D, které pak bude třeba začít stavět podle nějakých jiných pravidel. Těžko říct dopředu, která to budou.

Krnáčová mohla takovému riziku předejít, kdyby sama zrušila Hudečkova pravidla a nechala jen možnost dokončit jednání o starých stavbách. Pak by Ústavní soud nezasahoval. Primátorka to ovšem z prestižních důvodů odmítá.    

Praha i ministerstvo teď budou čekat na Ústavní soud s Evropskou komisí. Pokud to v Brně a Bruselu nedopadne, pak bude dost pravděpodobné, že sen o nových pravidlech, podle kterých vzniknou nové varianty něčeho tak obdivuhodného jako Královské Vinohrady, úplně skončí. Výsada pro hlavní město se zruší a stavět se bude i v Praze podle stavebního zákona.

Praha má jednu výhodu. I když politicko-byrokratická bouře zničí nové stavební předpisy a tím i perspektivu nového začátku pro město těžce stíhané nemoudrou regulací uplynulých desetiletí, stále je možné utéci na Vinohrady nebo Žižkov a připomenout si, že aspoň někde vládne rozum a řád.