Premiér Sobotka je anarchista

Celý šestnáct let trvající spor mezi sociální demokracií a jejím bývalým právníkem Zdeňkem Altnerem je podivný. Těch podivností je v příběhu opravdu hodně od nevyjasněných vztahů po velmi vysoké penále z prodlení. Městský soud v Praze nicméně pravomocně rozhodl, že sociální demokraté jsou povinni Altnerovi do tří dnů zaplatit 337 milionů korun. Ta lhůta vypršela ve čtvrtek o půlnoci. A sociální demokracie nezaplatila.

ČSSD hledá další právní kroky, jak se proti platbě bránit. Podá dovolání k Nejvyššímu soudu. Jenže to samo o sobě neodkládá povinnost Altnerovi peníze poslat. Argumenty, že kdyby to u Nejvyššího soudu vyhrála, už by peníze zpět nikdy nedostala, zní srozumitelně. „Šestnáctiletý soudní spor neskončil. Domníváme se, že rozsudek městského soudu není správný. Proto jsme požádali Nejvyšší soud o odklad. V případě, že bychom peníze poslali na švýcarský účet a uspěli bychom při dovolání, tak jaké máme garance, že bychom ještě viděli peníze?“ uvedl o víkendu Sobotka s tím, že Altner žádá odeslat platbu do Švýcarska. Altner opravdu nepůsobí jako příliš důvěryhodný člověk, s nímž byste chtěli jít do obchodů. To ale nic nemění na tom, že ČSSD má pravomocně povinnost zaplatit.

A ignoruje soud. Tím podkopává respekt k právnímu státu a dává lidem dost odstrašující případ, že je tady někdo, kdo se cítí být nad soudem. Spousta lidí a firem, kteří se ocitli v soudních sporech, má před sebou pravomocné verdikty, o nichž jsou přesvědčeni, že jsou nesprávné a nespravedlivé. Ale právě proto v nějaké bodě soudního procesu už prostě přichází chvíle, kdy se výsledek dalšími opravnými prostředky odkládat nedá a je vykonatelný. Mimořádné kroky, jako je dovolání k Nejvyššímu soudu, už proto nemají odkladné účinky. Kdyby měly, soudní spory by se stále znova jen dál natahovaly.

Ten, kdo má respekt k právnímu státu, vždy rozsudek respektuje, přestože s ním hluboce nesouhlasí. Jinak by civilizovaná společnost nemohla fungovat. Vždycky proti sobě stojí různé názory. Soudce je ten, kdo vynáší verdikt, který se jedné straně vždy nebude líbit. A bude doufat, že u mimořádné instance se rozhodne jinak.

Jak mají běžní lidé ve svých nejrůznějších soudních sporech respektovat rozsudky, když vidí, jak ho ignoruje předseda vlády a chová se jako anarchista?

Je paradoxní, že je to zrovna sociální demokrat. Tato strana si libuje ve stále nových předpisech a regulacích, svazující chování lidí. Její ministr Jiří Dienstbier teď třeba chce i direktivně nařizovat, kolik má být žen ve veřejné správě ve vedoucích pozicích a investovat miliony korun ze státního rozpočtu na mediální kampaně, které mají lidem vymývat mozek o tom, proč je gendermainstreaming tak důležitý.

Pokrytectví, s nímž se sociální demokracie snaží vytvářet prostor pro nové soudní spory novými nároky a právy, a na druhé straně anarchisticky nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu, rozkládá důvěru ve spravedlnost a rovnost před zákonem.