Tragédie malého člověka. Jaký je nový Macbeth s Denzelem Washingtonem?
ECHOPRIME
Tragédie je velké slovo. A výraz „tragický hrdina“ asociuje nějakou velikost – není to jen člověk, který dopadne špatně. Příběh chlapíka, kterého cestou do práce zabije padající balkon, je jistě smutný, ale ne nutně tragický, tedy jednotlivce nějakým způsobem přesahující, na osudu jednotlivce odhalující nějaký neměnný rys lidského údělu obecně, jeho potenciální tragičnost, která je lidským bytostem souzena.
Velké tužby, velké city, velká pošetilost se protínají s nadosobní mocí, úradkem osudu, danostmi lidské existence, omezeními člověka obecně i unikátními dispozicemi každého jednotlivce. Tím průsečíkem je tragédie. K tragickému hrdinovi ale taky může patřit nevědomost, zaslepenost, sklon podléhat iluzím. Oidipus věří, že rozhoduje o svém životě, ve skutečnosti od začátku do konce slepě následuje vůli božstev. Král Lear podlehne své ješitnosti a rozvrátí svoje dědictví, rodinu, svět. Může být, slovy Robinsona Jefferse, větší než bouře, která jím smýká, ale je takový jen díky tragickému majestátu, majestátu ztráty a marnosti, opožděného poznání, obnaženosti před řáděním živlů.