Knihkupecké Vánoce ve znamení 'hrušky'
Bude to letos opravdu zlé, říkal jsem si. Celý rok obrat knih klesá, je před Vánoci a nikde žádný nový světový bestseller jako slavné paměti půl milionů prodaných “odstínů šedi.” Bez takové prodejní smrště roční ztráty hlavně ti menší knihkupci nesmažou a s nimi zaznamenají další pokles i nakladatelé. Lidé chudnou, medián většinového platu (neplést s fiktivním průměrem) se opět pátý rok snížil a malý, stále klesající český trh s nejvyšší antikulturní daní na světě mimo Bulharsko knihám, eufemisticky řečeno, nepřeje. Financministr Babiš sice předvolebně slíbil srazit DPH na knihy o deset procent, ale zmohl se jen na pět a to až od příštího roku. Taková úlitba však nikoho nespasí. Kdyby byl splnil svůj slib a snížil alespoň nesmyslně vysokou daň na potraviny, hned by se knihkupcům i nakladatelům ulevilo. Potrava fyzická i duševní spolu totiž úzce souvisí. Je-li hluboko do kapsy, jsou knihy zbytné a pár tisíc knihomolů kulturu národa nespasí.
Stal se však zázrak a souvisí to s jídlem. Na trhu totiž vypukl shon o kuchařky, a lidé se vrhli nejen na ten televizní návod na ubohé a laciné vaření, dvěstěkorunový sešitek známý pod pojmem “hruška.” Ale k velké radosti knihkupců navíc vypukla havlománie. Napočítal jsem pět knih s Havlem na obálce a chystají se další. Suverénně ale vedou Žantovského vzpomínky na prezidenta. Kdo se pořádně nezásobil už týden před Vánoci, neměl šanci doobjednat a lednový dotisk mu pomůže jen pramálo.
Proslavení cizí spisovatelé a jejich novinky (Nesbo, Coelho, Jonasson, W. Smith, Atkinsonová i Deaver) jistě taky slušně prodají, ale kam se hrabou na husitskou epopej Vlastimila Vondrušky? Těch prodávala síť Neoluxoru 600 výtisků denně už týden před Štědrým dnem. A co teprv až nastane ta pravá tlačenice. Vynásobíme-li neoluxorský podíl na trhu čtyřmi, získáme představu, o jak velký trhák se jedná.
Knihkupci a nakladatelé tedy letos přežili, ale pozor, jen ti největší. Ti menší, kteří tak obětavě zachraňují kulturu, budou zanikat i nadále. Kvalitní a hodnotná literatura se bez dotační politiky státu při vymírajícím počtu čtenářů udržet nemůže. Přesto jsem byl překvapen, kolik výborných a nepochybně ztrátových knih ještě letos zásluhou nakladatelských nadšenců vyšlo. Chybí však recenze (náklady deníků se hroutí), reklama je příliš drahá, a tak se běžný čtenář o takových skvostech ani nedoví a ani znalí knihkupci v megaobchodech nemají v tom předvánočním rumlu čas radit. Zaslechl jsem starší paní, jak se marně ptá, zda-li mají nějakou romanci pro ženy, ale kvalitní, alespoň na hraně dobré literatury. Když jsem ji poradil dvě jména, jež mne okamžitě napadla, Mauve Binchy a Joannu Trollopovou, ukázalo se, že knihy na skladě nemají a možná už nejsou ani k mání.
V Praze se prodá polovina všech knih v republice, knihkupectví jsou čím dál větší a až na jednoho dobrodruha, který si otevřel stánek na Václavském náměstí, kterému vévodí palác knihy, se stěhují do nákupních středisek. Krize knižního trhu znamená koncentraci a komercializaci a kdo se chce dozvědět, jaké skvosty se ještě nabízejí, musí za panem Šebkem do Ostrovní ulice (Praha 1). Najde tu celé edice malých elitních nakladatelství (Torst, Triada, CDK, Barrister a mnoha dalších, které si z hlavy nepamatuji) a co překvapí, objevíte tu třeba výbor báječných irských povídek “Ni králi ni císaři” a ejhle! zjistíte, že je vydala tiskárna Pelhřimov. Ano, i takových ojedinělých tisků je stále dost a komerční knihkupci je nevedou, anebo je tam někde vzadu v regálech ani nenajdete. I na venkově se najdou nezávislí znalí knihkupci. Léta už jeden takový působí na nádraží v Hradci Králové, a nepochybuji, že má dvojníka v každém větším městě.
Je podivuhodné kolik takových krameriů ještě v časech zlých vytrvale pracuje na zanikající národa roli dědičné.
