Nová analýza: za sesuv na D8 může špatný projekt

Sesuv půdy na dálnici D8 nebyl dílem vyšší moci, která seslala přívalové deště. Za karambolem stojí lidské selhání. Takový výklad nabízí analýza Akademie věd, která dává státním úřadům šanci odhalit důvody, proč je úsek z Lovosic do Řehlovic nejdražší dopravní stavbou v historii.

Ústav struktury a mechaniky hornin Akademie věd odevzdal Ministerstvu dopravy svou studii už počátkem května. Miloslava Pošvářová z Nadačního fondu Stínové ŘSD upozornila, že ministr Dan Ťok od té doby studii tají. Neoficiální výsledky odpovídají kladně na všechny tři položené otázky. Sesuvy se na čtyřkilometrovém úseku dálnice daly předpokládat, protože k tomu existovaly geologické expertizy. Projekt byl špatně připraven, protože riziko sesuvu ignoroval a nenařídil svah před zahájením stavby stabilizovat. K vyvolání katastrofy přispěla i samotná stavba, protože špatně položená odvodňovací žebra změnila vodní poměry tak, aby se svah snáze utrhl.

Vinou sesuvu se cena za dálnici šplhá do astronomických výšek. Šestnáctikilometrový úsek Lovosice-Řehlovice měl původně přijít na osm miliard korun, dnes je cena nad patnácti miliardami a nikdo nemůže vyloučit, že nakonec překročí 20 miliard.

Zprávy o selhání státu při dopravních investicích patří k běžné agendě médií, vidět je to nejvíc na velkých stavbách. K nejdražším patří dálnice D47 přes Ostravu, kterou bude třeba kompletně přestavět, protože dálniční těleso bylo nasypáno z odpadků. Ty se postupně rozpínají a rozpadají, na některých místech proto zvýšily vozovku o 25 centimetrů, jinde ji o 25 centimetrů snížily.

Vlny na dálnici D3 u Tábora, nejdražším projektu z eurodotací za období 2007-2013, snížily povolenou rychlost až na padesát kilometrů v hodině. Odstraňovat se nebudou, jenom se vytvoří drenáž, která odvede z vozovky vodu.

Sesuv na dálnici D8 a podrobná studie o jejím špatném plánování je první příležitostí, jak u některého z miliardových kolapsů označit odpovědné úředníky, techniky či stavitele a popsat, v čem chybovali. Ministerstvo prozatím odmítá výsledky komentovat. „Studie prochází odbornou oponenturou a samotný zpracovatel ji doplňuje. Ministerstvo nemůže zveřejňovat polotovary,“ vysvětluje mluvčí Tomáš Neřold.

Víc než fyzikální zákony

Svět stavařů je pro běžné laiky nepochopitelný. Lidé, kteří budují dálnici D8 přes České středohoří, musí respektovat nejen fyzikální zákony, ale také byrokratické předpisy, tlak politiků i stavebních firem. Může se tedy nepozorovaně stát, že politické či firemní zájmy převládnou při projektování dokonce nad fyzikálními zákony, jak se zřejmě stalo na D8.

Z pohledu samotných firem není nic špatného na tom, že staví podle špatného projektu. Budovat krátký úsek dálnice celých deset let a řešit přitom všemožné havárie, znamená stálý přísun peněz bez nutnosti stěhovat stavební stroje a dělníky po republice.

Mohlo by to vadit daňovým poplatníkům, které bude stát úsek přes České středohoří dvakrát víc, než bylo nutné. Obvykle však nerozumějí složité terminologii stavebníků a kdo se příliš vyptává nebo protestuje, bývá dosazen do obrazu nepřítele, který slušným automobilistům, tedy většině národa brání cestovat. V případě D8 se za nepřítele sama nabídla ekologická organizace Děti Země, která vedle několika geologů a stavebních inženýrů varovala před sesuvy tři roky před zahájením stavby. Svým byrokratickým zdržováním dokonce stavitelům paradoxně pomohla. Kdyby dálnici dokončili do června 2013, mohl sesuv přepůlit vozovku při plném provozu. Jindy budovatelům komplikují práci starostové okolních obcí či sdružení místních občanů, kteří se rovněž hodí do portrétu zrádců, jejichž odpor je třeba převálcovat odvážným nasazením buldozerů.

Pochybnosti běžných poplatníků pak přebije pár dobře vymyšlených slibů. I když ještě ani nebyla odvezena veškerá zemina ze sesuvu na D8, ministr Ťok už ohlásil, že se dálnice D8 otevře do 10. prosince 2016. „Na příští vánoční trhy do Drážďan už dojedou Češi po dálnici,“ uvedl.

Studie Akademie věd konečně nabízí nástroj, jehož pomocí může ministerstvo jménem daňových poplatníků zasáhnout proti těm úředníkům a stavitelům, pro které je vlastní profit dokonce nad fyzikální zákony. Kdyby se v tomto jediném případě podařilo odhalit a popsat nešvary, které vedou ke zmarnění miliard, mohla by se tím dosavadní investiční praxe jednou pro vždy změnit. Úřady by tím daly mimo jiné za pravdu většině slušných projektantů a expertů ve státních organizacích včetně Ředitelství silnic a dálnic, kteří na vládnoucí poměry dosud reagují s úžasem a nevyslovenými protesty.

Čtěte také: Dálnice nebudou. Teď už to přiznali i ministři