Pakt Babiš – Zeman. Dokud je smrt nerozdělí

Prezident Miloš Zeman byl donedávna bílým psem. Hodně řečnil, urážel, provokoval. Dost často dělal ostudu. Politicky a mocensky byl ale velmi krotký a fakticky nekonal. Kdo čekal, že začne přetáčet zemi v poloprezidentský systém, bude neustále kritizovat vládu, chodit na její zasedání a snažit se ovlivňovat parlament, spletl se. Přestože se díky mandátu z přímé volby mohl cítit silný, svůj manévrovací prostor a formální i neformální pravomoci využíval podstatně méně než jeho předchůdce Václav Klaus. Nesabotoval výměny ministrů. Nevedl přestřelky o velvyslance. Senátem mu procházela bez větší veřejné pozornosti většina nových ústavních soudců, které si vybíral spíš předseda soudu Pavel Rychetský, než prezident.

Zeman byl problém symbolický. Svým chováním a manýry důstojnost funkci hlavy státu rozhodně nedodával. Byl snadným terčem těch, kdo se považují za intelektuální elity, novinářů, aktivistů. Pohoršit se nad jeho naivní a záměrně přehnanou adorací Ruska nebo Číny, bylo podstatně snazší než kriticky rozebírat počínání těch, kdo měli skutečnou moc. Miloše Zemana to jen povzbuzovalo k dalším a dalším provokacím. Vždycky, když se mu nějaký kousek skutečně vydařil a rozjel patřičnou antizemanovskou vlnu, následovala série dalších. Zemanovy fanoušky to jen utvrzovalo v dojmu, jak pražská „elita“ nerozumí běžným lidem, které přece on Zeman hájí.

Byla to snadná příležitost popisovat, jak se tady buduje autoritativní režim, na někom, kdo žádnou skutečnou moc nevykonával. A přehlížet postupující oligarchizaci a sílící moc Andreje Babiše, která se rozrůstala symbiózou jeho funkce ministra, majitele Agrofertu a vlivných médií. Za popisováním každého dalšího výkřiku Miloše Zemana zapadalo, kde všude už na důležitých pozicích sedí věrní z Agrofertu. Jak po nástupu do vlády prudce stoupá suma, kterou Agrofert inkasuje na dotacích, a naopak klesají zaplacené daně. Jak jsou Babišovy firmy prověřované, vyšetřované nebo už dokonce obžalované ve čtyřech případech od zneužití eurofondů po veřejné zakázky.

Vše co Miloš Zeman dělal, nemělo za cíl zvýšení moci nebo skutečného ovlivňování politiky. Bylo to divadlo pro jeho voliče a podporovatele, k němuž získal v médiích prostor, jakému se jeho předchůdcům až na výjimečné chvíle nedostávalo.

Spojeni migrační krizí

Modus operandi se změnil se sílící migrační krizí, v níž Miloš Zeman i Andrej Babiš vycítili velkou politickou příležitost. A uvědomili si, že si mohou být v nadcházející sérii voleb vzájemně užiteční. Prezident v posledních týdnech poprvé od nástupu vlády Bohuslava Sobotky rozehrál skutečnou politickou hru. Její smysl je jednoduchý. Dá se shrnout hesly. Zeman prezident. Babiš premiér. Pokud možno v jednobarevné vládě, jakou má na Slovensku Robert Fico, v Maďarsku Viktor Orbán a v Polsku ji čerstvě zezadu režíruje Jaroslaw Kaczynski.

Kdyby to náhodou úplně v našem volebním systému nevyšlo, tak v nejhorším případě koalice Babiše, s jedním malým, slabým, poslušným a vděčným koaličním partnerem. Buď Starosty v čele s Petrem Gazdíkem, nebo s lidovci, ideálně vedenými ohebnou figurou jako je současný ministr zemědělství Marián Jurečka, který jde Babišovi na ruku.

Celý článek naleznete v Týdeníku Echo ZDE.