‚Vykuchaná jako prase‘. Orgány zemřelé dívky patří Rusku, řekl soud
Marný boj matky
AKTUALIZOVÁNO
1
Mrazivý případ odebírání orgánů úřady vyjevila pro Svobodnou Evropu Jelena Sablinová. Po smrtelné nehodě její dcery popsala otřesená ruská matka, jak bez jakéhokoliv upozornění a souhlasu lékaři 19leté slečně odebrali množství orgánů včetně srdce nebo ledvin. Ruský ústavní soud rozhodl, že podobná praxe je v pořádku a lékaři ji mohou vykonávat i bez upozornění příbuzných.
Devatenáctiletá Alina Sablinová utrpěla smrtelná zranění poté, co ji na přechodě pro chodce v Moskvě srazilo auto. Měsíc od pohřbu se její matka Jelena během vyplňování dokumentů ohledně stíhání řidiče dozvěděla, že její dceři odebrali lékaři sedm orgánů včetně srdce, ledvin a části plic.
„Byl to šok, protože její orgány odebrali bez našeho souhlasu,“ popsala pro RFE/RL Jelena Sablinová. „Moje dítě bylo vykucháno jako prase.“
Silný pocit využití a porušení památky dcery i svobody rozhodnutí coby matky přiměly Sablinovou řešit věc soudní cestou. Minulý týden ale její boj skončil u ústavního soudu poté, co finálně očistil obviněné lékaře. Podle soudu, který odmítl znovu projednat své předchozí rozhodnutí, je tato podle všeho běžná praxe v pořádku a ruské zdravotnické instituce mají právo orgány bez souhlasu příbuzných nadále odebírat.
„Zákon vytváří naprostý nedostatek kontroly nad odebíráním orgánů. Lidé jsou pochováni a nikdo se nikdy nedozví, že jejich orgány byly odebrány,“ pokračovala pro Svobodnou Evropu Sablinová.
Lékaři neoznámili ani dívčinu smrt
Proti tomuto neetickému přístupu vystoupili zástupci náboženských organizací i laické veřejnosti. Jejich odebírání bez souhlasu odsoudil vrchní rabín Berl Lazar i jeden ze starších duchovních ruské pravoslavné církve Dmitrij Peršin.
Pokud někdo v současnosti nesouhlasí s tímto nedobrovolným zásahem, musí před svou smrtí vyplnit speciální formulář a nechat si ho notářsky ověřit. Experti ale varují, že v Rusku neexistuje celostátní a efektivní systém transplantace orgánů.
„Předpokládaný souhlas by nemělo platit v zemích, kde mají lidé nízkou důvěru v transplantologii a celkově v systém zdravotní péče,“ uvedl pro RFE/RL prezident Ruské společnosti pro medicínu založenou na důkazech Vasilij Vlasov.
Rodina dívky, která téměř týden po nehodě bojovala o život na jednotce intenzivní péče, navíc netušila, že jejich dceru lékaři celých šest dní připravovali na náročnou operaci několikanásobného vyjmutí orgánů.
„Těchto šest dní jsme trávili v nemocnici, dvakrát denně jsme chodili na jednotku intenzivní péče, doslova jsme žili v nemocnici. Nikdy se nás nezeptali, zda souhlasíme s tím, že její orgány budou odstraněny,“ dodává Jelena Sablinová s tím, že se jí doktoři ani neobtěžovali oznámit den smrti.
Transplantace jednodušší, zjišťování složitější
Na místo toho rodině zakázali v tento den přístup na JIP a o skonání dcery Aliny se příbuzní dozvěděli až z telefonátu pohřební služby. „Je to nelidské,“ uzavřela pro Svobodnou Evropu Sablinová.
Podobný systém vyžadující předem nesouhlas s odebráním orgánů funguje kromě jiného také v České republice. Lze namítat, že novela zákona platící od roku 2013 u nás bere větší ohledy na přání pacienta i příbuzných. Jedinci, kteří by s transplantacemi svých orgánů nesouhlasili, u sebe musí nosit dárcovskou kartu. V ČR funguje také systém peněžních odměn za darované orgány ať už v podobě přímé výplaty až 20 tisíc korun živému pacientovi nebo v podobě 5 tisíc korun jako příspěvek na pohřeb zemřelého.
Samotné ověřování ochoty orgány věnovat může být zejména během složitých a náhlých událostí poměrně komplikované. Lékaři v případě absence karty musí tuto skutečnost zdlouhavě zjišťovat. V současnosti by také nemělo docházet k absurdním situacím, ke kterým v minulosti došlo. Stalo se tak například, že se jako vhodná dárkyně pro osobu hospitalizovanou v IKEMu jevila pacientka ve vedlejší nemocnici. Kvůli tomu, že byla Slovenka, ji nicméně museli převést do Bratislavy, kde k odebrání (v tomto případě jater) mohlo dojít.
