NATO se chystá na kybernetickou válku

Jako jeden z nejdůležitějších summitů v dějinách Severoatlantické aliance byl charakterizován ten, jenž se nedávno konal ve Walesu. Jeho důležitost podtrhuje fakt, že se odehrával ve velmi napjaté atmosféře, živené konfliktem na Ukrajině a vzestupem Islámského státu v Iráku. Sama tato témata by mohla ilustrovat nebezpečnost a obtížnou předvídatelnost současného světa, ale zaručeně nejde o jediné aktuální a závažné hrozby.

Z výsledků summitu se zdaleka nejvíce akcentuje záměr utvořit mezinárodní síly velmi rychlé reakce, schopné zasáhnout během 48 hodin. Právě takové jednotky by měly zvládat krize toho druhu, jaké sledujeme na Ukrajině či na Středním Východě, resp. takové, jež vzniknou rychle, bez dostatečného času na varování. Menší pozornost média věnovala dalšímu výstupu, jenž se týká kybernetické války, tedy vojenské činnosti v rámci globální počítačové sítě, která je dnes pátou dimenzí války (po zemi, moři, vzduchu a kosmu) .

Dávno jsme si zvykli na zprávy o kybernetické špionáži, kterou ponejvíce provádí Čína, jež se tak dostává k nejrůznějším tajemstvím. Ničím novým nejsou ani kybernetické útoky, které cílí na webové stránky nejrůznějších států, firem a institucí s cílem je poškodit. Pokud se takovéto akce dějí za účasti či podpory států, jež tak prosazují své politické (a)nebo ekonomické zájmy, pak je zcela na místě hovořit o kybernetické válce.

Ví se, že některé nedávné konflikty provázely i intenzivní kybernetické operace. Např. během rusko-gruzínské války v roce 2008 byly velmi aktivní obě strany, zatímco při ruské operaci na Krymu šlo prakticky o jednostranný kybernetický úder Ruska. V minulosti bylo zaznamenáno i několik „kybernetických bitev“ zejména mezi Rusy a Estonci. Převážně ale šlo o útoky „jen“ na webové servery bez větších účinků v „reálném světě“.

Naneštěstí už zřejmě došlo i k případům, kdy byly výsledky mnohem vážnější. Má se např. za to, že některé výpadky proudu v Americe způsobili (ačkoli možná neúmyslně) hackeři, kteří si hráli s počítačovými systémy elektráren nebo rozvoden.

Energetická, dopravní, průmyslová, bankovní a jiná infrastruktura představuje snadný a lákavý terč pro kybernetické útoky, jež by mohly způsobit ohromné ztráty a škody. Minimálně v případě Číny je známo, že její vojenská strategie zahrnuje i cílené destruktivní kybernetické útoky.

Pokud dojde ke zničení, poškození nebo vyřazení např. elektrárny, letiště nebo továrny, záleží snad na způsobu, jakým toho bylo dosaženo? Ať je to letecká raketa, nastražená trhavina nebo počítačový program, výsledek je stejný. A také proto zaznělo na summitu NATO až nečekaně tvrdé prohlášení, že se na kybernetické útoky bude vztahovat alianční Článek 5 (tedy „útok na jednoho je útok na všechny“) a že se na ně má rezolutně odpovídat, v krajním případě možná i prostřednictvím fyzického vojenského úderu.

To samozřejmě neznamená, že po dalším kybernetickém útoku, jehož původ bude vysledován do země X, vyhlásí celá Aliance zemi X válku. Ale lze si docela dobře představit, že pak bude provedena třeba malá operace zvláštních jednotek nebo úder střely s plochou dráhou letu proti místu, odkud onen kybernetický útok vzešel. Adekvátní odplata, která dá jednoznačně najevo: „Dobře víme, co jste udělali, a nenecháme to bez trestu.“ Velice přesně to vystihl třeba román Cílená hrozba od slavného Toma Clancyho.

Popřípadě by se mohlo zareagovat způsobem ještě přiléhavějším. Když nepřítel provádí útoky kybernetickou cestou, co je vhodnějšího než odpovědět stejně? Přípravy na kyber-válku, jež NATO zahájilo již před několika lety, nezahrnují jen způsoby detekce, obrany či odstraňování škod, ale i ofenzivní kapacity. Jestliže je známo, že Čína, Rusko a jiné země utvořily jednotky bojových hackerů, není přece žádný důvod neučinit totéž.

Kybernetické válečné kapacity západních zemí, třebaže se o nich příliš nemluví, by se neměly podceňovat. Stačí zde připomenout Stuxnet, nejspíše izraelský nebo izraelsko-americký virus, který před několika lety významně zpomalil íránský program obohacování uranu, když napadl ovládání odstředivek a řadu těchto zařízení zničil. A vyskytují se i spekulace, že různé havárie průmyslových provozů v Číně jsou ve skutečnosti odveta USA za kybernetické útoky, které právě z ČLR směřují na různé americké objekty.

Někteří experti tvrdí, že kybernetická válka již začala a zuří se stále větší intenzitou, ačkoliv si to drtivá většina veřejnosti neuvědomuje. A pokud ještě nezačala, tak bude provázet jakýkoliv „normální“ konflikt, jenž v brzké době může vypuknout. Přípravy Severoatlantické aliance na kybernetické válčení tedy můžeme chápat jako další doklad adaptace NATO na současný svět a jeho stále se rozrůstající spektrum bezpečnostních hrozeb.