Tragédie jednotku v Afghánistánu stmelí, tvrdí vojenský psycholog

Tragická smrt čtyř českých vojáků, kteří zemřeli po sebevražedném útoku v Afghánistánu, může tamní jednotku více semknout. Na základě svých dlouholetých zkušeností to tvrdí někdejší armádní psycholog Bohuslav Jäger, který se na přelomu století zúčastnil tří misí na Balkáně a poté navštěvoval i další jednotky v zahraničí.

„To, co se stalo v Afghánistánu, je tragédie, která se dotkne každého,“ uvedl pro ECHO24.cz Jäger. „Obecná zkušenost je taková, že po takové tragické ztrátě se jednotka hodně semkne, spojí.“ Jäger uvedl, že v myslích, podvědomí vojáků v misích je smrt variantou, jejíž riziko si každý uvědomuje. „Neznamená to ale, že by to příslušníky kontingentu paralyzovalo,“ zdůraznil psycholog. Dodal, že po poslední tragédii mohou vojáci v Afghánistánu cítit obavu, úzkost, strach. „To jsou přirozené reakce,“ řekl.

Uvedl, že z minulosti - třeba z druhé světové války - jsou známé případy, kdy si vojáci po takové tragédii kompenzovali vyvolané napětí tím, že vystupňovali agresivitu vůči protivníkovi, že hledali viníka. „To ale samozřejmě u českých vojáků nehrozí,“ zdůraznil Jäger, podle něhož je psychologická příprava na ještě vyšší úrovni, než když sloužil v armádě on.

Oživení od náhradníků

Ve zvláštní situaci - aspoň na čas - se mohou ocitnout vojáci, kteří v Afghánistánu nahrazují své zabité kolegy. Mohou mít pocit, že s jednotkou nejsou tak spojení, protože s ní traumatickou situaci neprožili. „To je může dočasně eliminovat, ale adaptace určitě nebude dlouhá,“ odhaduje Jäger. To, že přijdou do jednotky muži „z venčí“, může být na druhou stranu i prospěšné, může to přispět k oživení.

„Každá situace ale bývá jiná,“ poznamenal Bohuslav Jäger. Věří, že si psychologové a velitelé v Afghánistánu poradí. „Každá situace je řešitelná,“ tvrdí Jäger, který si v roce 2002 vysloužil pochvalu například za to, jak zvládl tragickou dopravní nehodu obrněného transportéru u kosovského Šajkovacu, při níž pár dnů před odjezdem domů zahynuli dva čeští rotmistři. Díky krizové intervenci dokázal ostatní vojáky, kteří havárii přežili, „přenést“ do stavu relativního duševního klidu a poté se věnoval i ostatním účastníkům mise.

Samozřejmě jsem měl strach

Zkušenosti z misí na Balkáně a především v Perském zálivu z kraje 90. let má i František Gábor, někdejší příslušník proslavené protichemické jednotky z Liberce. „Když začne letecká a pak pozemní ofenzíva, těžko se ten pocit, který prožíváte, popisuje,“ uvedl pro ECHO24.cz Gábor. Přiznává, že měl v misi strach. „Samozřejmě, že ano. Na druhou stranu musíte dělat to, k čemu jste byl do zahraničí vyslán, jaké jste dostal úkoly,“ poznamenal.

Stejně jako psycholog Bohuslav Jäger mluví o úmrtí čtyř českých vojáků v Afghánistánu jako o tragédii. Na jejich počest si připnul stužku a spolu s dalšími svými kamarády z Liberce přispěl na sbírkové konto. „Zaslouží si naši úctu,“ dodal František Gábor.

Čtěte také: Ostatky vojáků jsou v Praze. Na letišti je uvítaly vojenské pocty

24 hrdinů. Čeští vojáci, kteří zemřeli na misích