Komu slouží informace pod zámkem?
Představte si, že by Státní plavební správa pronajala celý tok Vltavy jednomu soukromému subjektu, dejme tomu firmě Moldau s.r.o. Každý, kdo by chtěl provozovat parníky, pronajímat šlapadla, zaparkovat hausbót nebo otevřít plovárnu, každý takový by musel splnit nejen zákonné povinnosti pro své podnikání, ale také škemrat o povolení právě u Moldau s.r.o. a zaplatit jí za možnost využití toku pro své podnikatelské účely. Moldau s.r.o. by tak měla na Vltavu státem vytvořený monopol.
Jistě bude každý souhlasit, že něco takového by jen tak neprošlo. Také si to stát zrovna u Vltavy nedovolí. U méně hmatatelného toku si to ale dovolí. U toku informací. K mnohým informacím z veřejné správy má totiž přístup jen někdo.
S požehnáním státu vznikly informační monopoly
Veřejná správa sbírá a spravuje celou řadu dat. Od statistických dat nejrůznějšího druhu, přes data o znečištění ovzduší až po databáze o jízdních řádech veřejných dopravců nebo data z registru vozidel. Veškerá tato data jsou zdrojem obrovského množství informací, které lze využít pro studijní, podnikatelské, publikační či jiné účely. Respektive, tyto informace by mohly být využity k těmto účelům, kdyby je stát otevřeně poskytoval k užití svým občanům, za jejichž daně je sbírá, zpracovává a ukládá. Pak bychom tu měli to, čemu se říká „open data“ neboli otevřená data.
Otevřená data jsou ve vyspělých státech impulsem k podnikání (například webové stránky poskytující informace o jízdních řádech). Otevřená data přispívají k větší informovanosti a zprůhledňují veřejnou správu včetně nakládání s veřejnými prostředky (rozklikávací rozpočty). Otevřená data přinášejí nejlepší prevenci korupce – průhlednost.
Úřady se většinou otevřenosti brání. Mají to asi v genetickém kódu. Vtipně to pojmenoval úředník Sir Humphrey Appleby v britském seriálu Jistě, pane ministře: „Otevřená vláda je protimluv. Buďto jste otevření, nebo vládnete.“ Poučku britského byrokrata si vzalo k srdci třeba Ředitelství vodních cest, které za šéfování Jana Skalického při vyřizování 29 žádostí o informace generovalo 63 stížností tazatelů proti nezákonnému postupu a 13 žalob proti nečinnosti.
Samozřejmě, že jsou věci, které veřejná správa České republiky už teď publikuje. Požadavky na otevřená data ale splňovány nejsou (otevřený a strojově čitelný formát, úplnost dat či jasná specifikace podmínek jejich užití). Veřejná správa publikuje svá data na mnoha místech, a je tak velmi obtížné zjistit, jaká data vlastně publikuje a kde.
Řada zajímavých dat je tudíž pro veřejnost těžko dohledatelná a jejich potenciál zůstává ladem. Toho využily některé firmy a uzavřely se státem smlouvy na exkluzivní odběr dat, která by za normálních okolností měla být přístupná všem. S požehnáním státu tak vznikly informační monopoly.
Jízdní řády dostávala donedávna od ministerstva dopravy jen jedna firma. Jedině ona tyto informace poskytovala konečným zákazníkům. Zájem o reklamu na jejích stránkách byl nepochybně enormní. Neměla konkurenci. Podobné je to s informacemi z registru vozidel. Na Slovensku získáte informace z registru potřebné pro autoservisy a pojišťovny za pár dní a poplatek 10 EUR. V České republice nikoliv.
Ministr nesplnil, premiér nevyžaduje
V minulé vládě jsem na konci roku 2012 předložila protikorupční strategii vlády pro roky 2013 a 2014. Byla schválena, současná vláda ji nezměnila a měla by ji plnit. Součástí vládní strategie je i bod Aktivní zveřejňování informací – otevřená data.
Ministerstvo vnitra mělo za úkol do konce minulého roku vytvořit katalog otevřených dat veřejné správy (tedy webový rozcestník pro dohledání dat) a dále do konce července tohoto roku připravit právní podmínky pro otevřené licencování používání otevřených dat.
Nic z toho se nestalo. Ministr vnitra (Chovanec, ČSSD) nesplnil, ministr pro legislativu (Dienstbier, ČSSD, zodpovědný za protikorupční strategii) ani premiér (Sobotka, ČSSD) plnění nevyžadují. Bohužel, agenda transparentní veřejné správy je pro zodpovědného ministra Jiřího Dienstbiera zřejmě nezajímavá (na rozdíl od ženských kvót).
Vznikají proto soukromé iniciativy, které se snaží katalog otevřených dat na internetu vytvořit samy (www.opendata.cz nebo www.otevrenadata.cz). Pracovat ale mohou jen s tím, co stát sice neorganizovaně ale přece jen zveřejňuje na nejrůznějších webech. Informace, které ministerstva nechávají jen pro vyvolené, v soukromém katalogu pochopitelně nenajdeme.
