Začátek konce Angely Merkelové

Němci zatím kancléřce Angele Merkelové tolerovali činy, které by ji v jakékoliv kritičtější zemi s tradicí otevřeně projevovat názory dávno poslaly na dno žebříčků důvěry. Kdyby takový přístup k migraci jako německá kancléřka v poslední roce provozoval jakýkoliv francouzský prezident nebo britský ministerský předseda, jejich podpora by byla už dlouhé měsíce na historických minimech. Šance na znovuzvolení by byla vyloučená.

Němci ale uvízli ve schizofrenní pasti. Z průzkumů už dlouhodobě vychází, že většině z nich se kancléřčina migrační politika provázená opakováním slov „My to zvládneme“, za nimiž dost pokulhávající činy, opravdu nelíbí. Značná část z nich jí ale navzdory tomu vyjadřovala podporu. Vůbec se nevedla vážná debata, že by neměla příští rok v září kandidovat do čtvrtého kancléřského mandátu.

Po neděli je cítit obrat. Kancléřčina CDU prohrála v jejím domovském regionu Meklenbursko – Přední Pomořansko s Alternativou pro Německo. Ta se ze strany původně kritické k euru a stylu evropské integrace stala předním (a spolu s bavorskou CSU jediným) ostrým kritikem migrační politiky Merkelové na německé scéně. Pro Alternativu to není nejlepší výsledek v zemských volbách, vůbec poprvé ale porazila CDU. Všichni mluví o šoku, ale dalo se to čekat. Průzkumy už to nějaký čas před zemskými volbami naznačovaly.

Zajímavější a podstatnější než samotný výsledek jsou reakce na něj. Meklenbursko – Přední Pomořansko je malá a s odstupem vůbec nejchudší spolková země Německa. Žije spíš z přerozdělování z bohatších koutů spolkové republiky než z vlastní aktivity. K výkonu německé ekonomiky přispívá jen 1,3 procenta. Pro srovnání: Bavorsko 18,1 a Severní Porýní – Vestfálsko 21,3 procenta. Tomu odpovídá společenská struktura. Politicky korektním jazykem by se řeklo, že je to „nesladný“ region.

Vzhledem k tomu, jak všechna vlivná média a většina straníků Merkelovou šetří a kritizují ji jen velmi vzácně, se dala čekat bagatelizace volebního debaklu. Něco ve stylu, že výsledek z tohoto chudého, malého, složitého regionu o ničem zásadním nevypovídá. Že tamní obyvatelé jsou stejně jako Češi, Slováci, Maďaři nebo Poláci ustrašení z migrantů, aniž by nějaké kdy viděli. Že je to výjimka, nikoliv začátek trendu odporu ke kancléřce a její migrační politice. Takové to bagatelizování, jaké v Německu v poslední době přichází vždycky, když se něco dost společensky zásadního děje. Jako když muslimští přistěhovalci na Nový rok v Kolíně nad Rýnem masově napadali ženy. Jako když přišla letní série útoků noži, mačetami a výbušninami s islamistickou motivací.

Místo bagatelizování ale přichází dost ostrá palba médií i spolustraníků z CDU a hlavně sesterské bavorské CSU. Symbolizuje ji lehce hysterický komentář vlivného deníku Süddeutsche Zeitung, hojně citovaný většinou zahraničích médií, popisující výsledek jako „masakr motorovou pilou“.

„Zoufalý výsledek nedělních voleb ohrožuje kancléřku Angelu Merkelovou. Strana na porážku už zadělala na jaře, kdy se konaly volby ve spolkových zemích Porýní-Falc, Bádensko-Württembersko a Sasko-Anhaltsko. Výsledky byly pro CDU neuspokojivé, ale kancléřka a její politici si z nich nevzali žádné ponaučení,“ píše vlivný list. Hlavní příčinu popisuje stejně jako ostatní média a kancléřčini spolustraníci: migrační krize.

Z většiny médií je cítit hlavně zděšení z dobrého výsledku Alternativy pro Německo a z toho, že se Němci rozhodli k protestu.

Objevují se ale už i racionálnější analýzy, rozebírající budoucnost Merkelové. Upozorňují, že spor mezi kancléřkou a šéfem sesterské CSU Horstem Seehoferem, který dlouhodobě Merkelovou kvůli migrační politice kritizuje a chtěl na její kabinet dokonce podat žalobu ke Spolkovému ústavnímu soudu, se ještě vyhrotí. Už před volebním debaklem na severu se začalo spekulovat, že CSU nebude chtít nominovat Merkelovou jako kandidátku na kancléřský post do příštích voleb. Teď je ta šance zase o něco nižší.

Němci reagují na události velmi pomalu a váhavě. Debakl v Meklenbursku překryjí za dva týdny zemské volby v Berlíně, kde CDU podle všeho tak katastrofální výsledek nehrozí.

Začínají ale přibývat hlasy, že Meklenbursko bylo začátkem kancléřčina konce.