Na Hudební scénu připlul Titanic
MUZIKÁL
NOVÉ
2
Téměř dvě stě sedmdesát metrů na délku, třicet metrů na šířku, osmnáct metrů na výšku, padesát dva tun oceli, čtyři komíny, dvacet devět kotlů, maximální rychlost dvacet čtyři uzlů… V těchto číslech není skryto nic menšího než nejznámější loď v dějinách – Titanic.
Výčet by ovšem mohl pokračovat číslem stejně impozantním a zároveň velmi tragickým. Po fatálním střetu s ledovcem v noci ze 13. na 14. dubna roku 1912 se utopilo tisíc pět set sedmnáct lidí. Spolu s nimi na dně oceánu zůstalo mnoho nesplněných snů, nevyřčených přání a promarněných možností, které ovšem dodnes vypovídají o velikém tématu, které je celé zastřešeno jediným pojmem – Titanic.
Není divu, že se k této nešťastné události často obracejí i různí tvůrci, aby se příběhem údajně nepotopitelné lodi zabývali. Americký divadelní, televizní i filmový spisovatel Peter Stone, kterého naši diváci znají jako tvůrce muzikálu Sugar!, byl tématem Titanicu prý inspirován dlouho. Přání napsat muzikál v něm ovšem v roce 1985 probudilo nalezení vraku lodi. Touha lidstva po překonání sama sebe a osobní příběhy všech pasažérů – od příslušníků posádky přes cestující třetí třídou, kteří věřili, že odjíždějí za lepšími životy, druhou třídu, která chtěla poznat život těch nejbohatších, až po první třídu, která si nemohla ve svém postavení při podobné události dovolit chybět – se zdály být vynikajícím tématem pro nové, moderní hudební drama. Ve spolupráci se skladatelem Maury Yestonem napsal muzikál, který měl na Broadwayi premiéru 23. dubna roku 1997 a zaznamenal zde 804 repríz a získal pět Cen Tony. Jeho jedinou „smůlou“ byl fakt, že půl roku po divadelní premiéře měl premiéru i filmový hit Jamese Camerona, který slávu muzikálového zpracování stejného příběhu zastínil. Diváci od divadelní verze očekávali totožný milostný příběh jako ve filmu a toho se jim ovšem nedostalo.
Muzikál TITANIC vypráví příběh Titanicu z mnoha úhlů pohledu různých pasažérů. Některé postavy jsou všeobecné známé – jako například kapitán E. J. Smith, pro kterého měla být tato plavba poslední pracovní povinností před odchodem do penze a který setrval na kapitánském můstku až do poslední chvíle, než se jeho loď potopila; konstruktér Thomas Andrews, který se na plavbu s Titanicem vydal, aby jej zažil v praxi a mohl nadále pracovat na jeho vylepšování; či majitel lodi Bruce Ismay, který toužil po úspěchu natolik, že nutil kapitána ke zbytečně riskantnímu zrychlování. Objevují se zde ale i skuteční důstojníci, topič Fred Barrett či radista Harold Bride, který až do poslední možné chvíle vysílal z telegrafu volání o pomoc. Ovšem i ostatní postavy muzikálu, obyčejní cestující, zástupci všech tříd, mají svůj předobraz ve skutečných pasažérech a je tedy možné jejich reálnou identitu i životní osudy najít v mnoha dokumentech a záznamech, které lze o Titanicu nalézt.
Stanislav Moša, který muzikál ve spolupráci se Zuzanou Čtveráčkovou také přeložil, jej již režíroval letos v létě ve švýcarském Walenstadtu, kde měl Titanic premiéru na břehu jezera. Režisér zde připravil premiéru ve své úpravě, se svým českým týmem a švýcarským obsazením. O hudební nastudování se postarali dirigenti Dan Kalousek a Jakub Žídek, choreografii měla na starosti Aneta Majerová a scénu a kostýmy vytvořil tradiční tandem Christoph Weyers a Andrea Kučerová. Ve stejné koncepci se nyní chystá i česká premiéra tohoto díla. Ze širokého obsazení, v němž není větších či menších rolí, lze jen těžko zdůraznit některá jména. Přesto můžeme slíbit, že se diváci mohou těšit například na Zdenu Herfortovou, Zdeňka Junáka, Petra Gazdíka, Petra Štěpána, Markétu Sedláčkovou, Radku Coufalovou, Stanislava Slováka, Jiřího Macha, Dušana Vitázka, Aleše Slaninu, Lukáše Janotu, Lukáše Vlčka, Igora Ondříčka a mnohé další. Premiéra proběhla na Hudební scéně v sobotu 16. ledna.
