Inspiruji se Ježíšem, rozumím si s Babišem

Téměř dva týdny zaměstnávala českou politiku a veřejný život aféra kolem vyznamenání pro Jiřího Bradyho – českého emigranta v Kanadě, který předtím přežil holokaust. Jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), vystoupil 21. října s tvrzením, že prezidentská kancelář zrušila vyznamenání Bradyho odvetou za to, že Herman předtím přijal dalajlamu. Herman se rázem katapultoval do středu zájmu, některé hlasy – jako třeba Michael Kocáb – mluví o jeho osobní statečnosti. Je to od Hermana, respektive lidovců, pokus zaujmout místo po odcházejícím Karlu Schwarzenbergovi a jeho TOP 09? Jak se s principiálností slučuje Hermanovo přátelení se s Andrejem Babišem? A co si Herman myslí o reorganizaci policie, Angele Merkelové nebo euru?

Oslavy založení Československa se letos zvrhly způsobem, jaký za 26 let nepamatujeme. Cítíte to taky tak?

Velmi mě to mrzí. Já si státního svátku České republiky velmi vážím a je škoda, když jej někdo nerespektuje.

Jak vlastně došlo k tomu, že jste s prezidentem mluvili o vyznamenání pro vašeho strýčka?

Já s ním o tom nemluvil, pan prezident cítil potřebu se mnou o tom mluvit na recepci slovenské ambasády 8. září. Teprve zpětně si to všechno rekonstruuji. Někdy v červnu Poslanecká sněmovna navrhla Jiřího Bradyho na státní ocenění. Navrhoval ho poslanec Karel Černý z ČSSD, vzešlo to zřejmě z Nového Města na Moravě, odkud můj strýc pochází. Těch navrhovatelů ale ve sněmovně nakonec bylo víc, takže já jsem to samozřejmě taky podepsal. Zpětně – a to je prosím spekulace – to na mě působí, jako kdyby si v prezidentské kanceláři někdo řekl: Á, zajímavý obchodní artikl. Protože jsem byl kontaktován panem ředitelem protokolu Forejtem s tím, že by bylo vhodné napsat panu prezidentovi dopis, kde se přihlásím k té nominaci ze sněmovny ještě extra i já. Což jsem udělal a na konci června prezidentovi odeslal příslušný dopis.

Přišlo vám vhodné jako členovi vlády lobbovat za svého příbuzného?

Je to lobbing? Jestliže mi řekne ředitel hradního protokolu, že se k té nominaci mám přihlásit, tak jsem se přihlásil. To má strýc být handicapován proto, že já jsem jeho příbuzný? Lobbovat není můj styl.

Tak proč jste to udělal, když to není váš styl?

Protože mě vůbec nenapadlo, že by to tak mohlo působit. Samozřejmě dnes, když vidím, že se s mým přihlášením se ke strýčkovi operuje, můžu se nad tím zamýšlet. Ale v té nominaci to vůbec nehrálo roli. Zpětně viděno si myslím, že mě chtěli nalákat do pozice, z níž se mnou budou moci obchodovat. Že sem na Forum 2000 přijede dalajlama, o tom se mluvilo už od jara. No a 8. září na recepci na slovenském velvyslanectví mi po příchodu řekli, abych si přisedl k panu prezidentovi. A on mi tam mimo jiná témata pravil: Tu vaši nominaci jsem schválil, ale pokud se setkáte s dalajlamou, tak ji zruším. A pro mě je i kvůli lidem, jako je Jiří Brady, kteří dokázali obstát, nemyslitelné zrazovat principy. Jenom kvůli tomu, že se na mě někdo mračí? To bych se styděl sám před sebou.

Neudělal jste ze svého strýce, neobeznámeného s místními poměry, figuru v politickém cirkuse? On teď lítá z akce na akci, sbírá jednu medaili za druhou, jsou ho plná média.

To bych nerad. Jeho svědectví je silné a mě velmi oslovuje: nacistická hrůza, kterou přežil. A s tou zkušeností dokáže pracovat ve smyslu tolerance a přátelství. Stejně tak jako jasné odmítnutí komunismu. Prostě s hodnocením, jaké teď zaznělo ve vaší otázce, jsem se ještě nesetkal. Když se mi v hlavě poskládalo, že se tu se státním vyznamenáním kupčí, brnklo to o určitou strunu. A já jsem řekl: A dost. A musel jsem s tím jít ven.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku Echo zde

Týdeník Echo si můžete koupit zde