Ignoruje Evropa nebezpečí islámu?

Výběr toho nejlepšího z Týdeníku Echo. Evropu nejdříve na začátku roku ochromil atentát na redakci časopisu Charlie Hebdo, na jeho konci série teroristických útoků, ve kterých v Paříži zemřely desítky lidí. Kromě toho celý rok hýbe kontinentem migrační krize s níž k nám přicházejí především muslimové. Evropská společnost se vůči nim v některých státech začíná radikalizovat. Je to však doopravdy radikalizace nebo jen přirozená a adekvátní reakce? Má Evropa tendenci přehlížet potenciální nebezpečí, které s nimi přichází? Jsou v migrační vlně relevantní argumenty, že s jí stejně nedá zabránit a že Evropa kvůli demografické krizi přísun přistěhovalců jednoduše potřebuje?

Korsičtí separatisté nebo bojovníci proti geneticky modifikovaným rostlinám neuřezávají lidem hlavy na ulicích. A neradikalizují se exponenciálním tempem. Krvavou řež srovnatelnou s islamisty má z pachatelů motivovaných jinou ideologií jen Anders Breivik, norský konzervativní fanatik. Ale ten nemá následovníky ani neinspiruje síť příznivců po celé Evropě. A v neposlední řadě jsou ta nízká procenta ovlivněna tím, že evropské země věnují islámskému terorismu velkou pozornost a řadě teroristických útoků se daří zabránit – Britové hovoří o několika měsíčně. Tu pozornost jim věnují z důvodů, které byste ve Veselého statistice nenašli.

Další mantrou se stalo, že pachatelé teroristických útoků nemají se skutečným, mainstreamovým islámem nic společného. Ano, jistěže velká většina muslimů takové činy nepáchá. Ale tvrdit, že vrazi konající své dílo za výkřiků „Alláhu akbar“, kteří ve věznicích požadují Korán, nemají s islámem nic společného, si žádá velkou kognitivní disonanci. Paradoxně pak ministr Zaorálek tvrdí, že „rakovinu radikální islámské ideologie musí vyléčit především muslimové, obzvlášť Arabové“. Proč, když nemají teroristé s islámem nic společného? Ale především mluvíme o občanech evropských zemí, nikoli muslimských či arabských. Bezradně vyzývat tyto země k intervenci do našich poměrů se nejeví jako nejlepší nápad (ony to ovšem dělají i bez vyzvání).

Lze bezpochyby souhlasit s tím, že většina muslimů žijících v Evropě je integrovaná. Ale jak velká většina, a hlavně, co to znamená integrovaná? 11. ledna se na YouTube objevilo video s úvodním obrázkem používaným rovněž ve videích ISIS. Muž indického vzhledu se na něm v angličtině vyjadřuje k „nedávným událostem ve Francii“, čímž nemá na mysli teroristické vraždy, ale tlak na muslimy, aby je odsoudili. Ty, kteří to udělali, je třeba odmítnout, říká, „ve skutečnosti nereagují v souladu s islámem“. „Nechali jsme se okouzlit civilizací nevěřících, jejich idejemi a hodnotami…,“ stěžuje si. Říkat, že věřím ve svobodu projevu, „není islámská odpověď. Představuje, bratři a sestry, poraženeckou mentalitu.“ S tímto „apologetickým“ postojem je prý třeba skoncovat, neboť islámské hodnoty jsou „nadřazené“. Bylo to další propagandistické video Islámského státu? Anebo nějaký radikál z okraje společnosti? Ne, byl to absolvent práv na Škole orientálních a afrických studií Londýnské univerzity. Nyní je zaměstnaný v elitní právnické kanceláři Clifford Chance (mimo jiné zastupovala ČR při arbitráži kvůli TV Nova) a pobírá od „nevěřících“ roční plat jeden a půl milionu korun.

Má Evropa tendenci přehlížet potenciální nebezpečí, které s muslimy přichází? Jsou v migrační vlně relevantní argument, že s jí stejně nedá zabránit a že Evropa kvůli demografické krizi přísun přistěhovalců jednoduše potřebuje? Způsobují muslimové pomalé vytlačování židovské populace z Evropských států? Možné odpovědi na tyto otázky se dočtete v celé eseji Martina Weisse Zavírání očí a našlapování kolem islámu, kterou najdete v Best of Echo 2015, které si můžete objednat už nyní.