Důsledný kopáč příkopů

Z mýtu, že by někdo mohl být prezidentem všech občanů, snad už všechny definitivně vyvedl Miloš Zeman. Před volbami se tato formulka vypouští jako součást povinné výbavy každého kandidáta, dokonce se objevuje i v inauguracích. Současný prezident nadto sliboval, že chce být prezidentem dolních deseti milionů. Skutečnost je však podle očekávání jiná.

Všeobecně přijímaný nebyl Václav Havel a samozřejmě ani Václav Klaus. Dokonce platí, že člověk s výraznými názory se nemůže zavděčit všem a vždycky bude rozdělovat. Jde o to, jak hluboký příkop mezi svými příznivci a odpůrci vykopá. Miloš Zeman je v tomto ohledu nejdůslednější. Dělá to cílevědomě a usilovně.

Miloš Zeman si naprosto chladně nadefinoval, pro kterou skupinu obyvatel chce být prezidentem. A našel si dostatečně velký okruh lidí na to, že kdyby se rozhodl kandidovat znovu, budou mu jejich hlasy ke znovuzvolení stačit. A pak jsou tu lidé, převážně z akademických kruhů, humanitně vzdělaní, převážně z měst, návštěvníci kaváren, lidé zvyklí se veřejně vyjadřovat a často s dobrým přístupem do médií, kteří zcela pochopitelně prezidentovy názory a vystupování přijmout nemohou. Miloš Zeman, za vydatné podpory někdejšího komunistického novináře a svého mluvčího, své odpůrce dráždí cíleně, chce, aby vůči němu viditelně dávali najevo odpor, libuje si v jejich protestech, protože správně tuší, že tím paradoxně utvrzuje své příznivce. Sehrávají mu, jak by jistě prezident řekl, roli užitečných „idiotů“, o hlasy těchto lidí nestojí, a přestože jsou vlivní v určitých kruzích, mnoho hlasů nemají. Lidí, které uráží prezidentova záliba v pití za všech okolností, vulgarita, myšlenková prázdnost, absence jakéhokoli poslání v roli hlavy státu, primitivní a plebejské vystupování, je mnohem méně než těch, kteří takové vystupování hlavy státu přijímají nebo jim přímo nevadí.

Miloš Zeman se nestará o svůj odkaz, žije tady a teď a svůj status si užívá – včetně nevýznamné moci, kterou mu úřad dává. Naposledy to ukázal při udělování státních vyznamenání, jež jsou spíš vyznamenáními Miloše Zemana než státu, tedy vládnoucí reprezentace. Mezi oceněnými bylo několik nezpochybnitelných osobností či statečných činů obyčejných lidí, ale do jejich společnosti přizval bolševiky, estébáky, komedianty a těch pár slušných dělalo této Zemanově exhibici stafáž. To ale není nic, čím by Miloš Zeman překvapoval, záliba v obskurních lidech křivého chování je patrná z celé jeho politické kariéry.

Miloše Zemana jakákoliv kritika jen posiluje, je pro něj potvrzením, že to pořád dělá dobře, a na stavu věcí se stejně nic nezmění. Ale na druhou stranu – proč by člověk měl nechat po sobě tu Zemanovu špínu a zlobu stékat? Ta je pro jeho příznivce.

Editorial a další články z Týdeníku Echo si můžete přečíst v aktuálním vydání – buď v tištěné, anebo zde v elektronické verzi.