Když bude třeba, vezmu zbraň. Čech prodal majetek a míří do Sýrie
Pomoc dětem ve válečné Sýrii
V práci dal výpověď, prodal majetek a sepsal závěť. Bývalý člen cizinecké legie Miroslav Farkas se během současné uprchlické krize rozhodl jet pomáhat tam, odkud migranti prchají. V prosinci se hodlá vypravit do válkou zmítané Sýrie podporovat vyčerpané Kurdy. „Když bude třeba, vezmu do ruky zbraň a můžu jim pomoct bojovat,“ tvrdí.
Většina Čechů podle posledního průzkumu agentury STEM nerozumí krokům vlády vůči uprchlíkům a přesto jim přes 70 % obyvatelstva odmítá pomoct osobně. Bývalý příslušník francouzských legií Miroslav Farkas se ale rozhodl vyjet přímo do jámy lvové – regionu Rojava v Sýrii – pomáhat osiřelým kurdským dětem.
„Prodal jsem všechen svůj majetek, i když nebyl moc velký, aby program mohl fungovat, ne proto, že bych se neměl vrátit, i když to riziko zde samozřejmě je,“ uvedl na dotaz deníku ECHO24.cz Farkas.
Z vlastních zdrojů založil humanitární organizaci Pomoc dětem v oblasti ROJAVA, která má za cíl pomáhat osiřelým kurdským dětem v oblastech zpustošených měst jako je Kobani. Farkas zveřejnil transparentní účet a sháněl i hlavní sponzory na pomoc tomuto severosyrskému regionu.
„Pomáhat na místě chci nejvíce dětem a to především ve vesnicích, které jsou osvobozené kurdskými silami,“ pokračoval Miroslav Farkas. „Není to dlouho, v minulém týdnu, se na jednom místě našlo několik dětí, které umřely hladem. Proto se chci pohybovat v bojových liniích Kurdů.“
„Uvažoval jsem, jaká má následující cesta bude nejlepší, a usoudil jsem, že pomoc v této lokalitě je pro mě nejlepší volbou, vzhledem k mým zkušenostem,“ vysvětlil své pohnutky Miroslav Farkas. „V legii jsem navíc pochopil, že tvůj život má jenom cenu toho, co v něm uděláš. A tak můžu riskovat a jezdit tam, kam si normální člověk netroufne,“ řekl pak Ladislavu Ziburovi, který na jeho příběh upozornil na Facebooku.
Ve svém životě čerpá ze zážitků z cizineckých legií, se kterými absolvoval pověstný tvrdý výcvik a několik let služby v konfliktech v různých částech světa. Farkas se v minulosti účastnil i humanitární pomoci, působil například na Haiti v roce 2010. Byl tehdy jedním z prvních Čechů, který do zemětřesením poničených oblastí dorazil. V odlehlých a nejvíce postižených oblastech strávil dobrovolnickou prací přes rok.
Po návratu do Čech a vypuknutí války v Sýrii si ji zvolil jako další cíl svých cest. Konkrétně se rozhodl pro oblast Rojana, kde Kurdové utrpěli po útocích Islámského státu obzvlášť velké ztráty. Tentokrát ale zvolil poněkud odlišnou taktiku a na odjezd do země se chystá mimo jiné prodejem většiny svého osobního majetku.
‚Šance, že zemřu? Velká.‘
„Moje výhoda je, že jsem voják,“ řekl Ziburovi Miroslav Farkas, který dal výpověď v práci, sepsal závěť a prodal vše, kromě své motorky, kterou pronajal. „Když bude třeba, vezmu do ruky zbraň a můžu jim pomoct bojovat. Umím udělat všechno, proto, abych tam přežil. A nebudu nikomu na obtíž.“
V kontaktu je s Kurdy pomocí kódovaných zpráv, šifrují je kvůli jejich zachytávání IS. Farkas se před odjezdem do oblasti, ve které nechtějí působit ani humanitární organizace, učí Kurdštinu. Na místě má dle domluv setrvat minimálně půl roku, sám ale mluví nejistě.
„Velká,“ odpověděl Farkas na otázku Zibury, jaká je šance, že zemře. „Vlastně myslím, že nejspíš umřu. Já ale beru život ne jako 70 let, ale jako jednu příležitost udělat velkou dobrou věc. A ta moje přišla teď.“ Na místě hodlá nejprve zmapovat situaci a pak konkrétně pomáhat. S Kurdy chce zůstat i po válce, pomoci s obnovou infrastruktury a starat se o děti – „klidně celý život“.
„Program Pomoc dětem v oblasti ROJAVA má za úkol poskytnout těm nejmenším zdravotní péči, přísun potravin a zajistit transport do bezpečných zón,“ stojí na Farkasových stránkách. „Mezi těmito dětmi jsou nejen sirotci, jejichž rodiče zemřeli v boji, ale také oběti zmatku, který často panuje při útěku z válečných oblastí a na které se při hromadných přesunech zapomnělo.“
S přípravou plánování i následné spojení mezi syrským útočištěm a Evropou mu pomáhá pokrýt skupina deseti studentů. „Naše rozhodnutí vychází z vyslyšení volání o pomoc Rojavayê Kurdistanê, regionu, který může být ostatním zemím příkladem jako představitel rovnosti a svobody na Blízkém východě,“ uzavírá sdělení na svých stránkách Farkas.
„Uprchlíky bychom měli rozlišovat. Pomoci vzdělaným lidem, kteří mohou pracovat téměř okamžitě a kteří zbytečně čekají zavření na vyhotovení víz,“ sdělil na dotaz deníku ECHO24.cz Miroslav Farkas. „Poté ti, kteří potřebují pomoci se socializací a nakonec je zde samozřejmě skupina lidí, kteří by zde neměli být.“