Proč se Zeman do Bílého domu nepodívá

Zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, pověřený vyšetřováním ruského zasahování do amerických voleb, sdělil první obvinění. Je to pro Bílý dům nepříjemné? Ano, je. Změní to pohled na Donalda Trumpa a na ruskou aktivitu při amerických volbách? Ne.

Obvinění dopadla na Paula Manaforta, který byl po určitou dobu hlavním formálním manažerem Trumpovy kampaně, a Ricka Gatese, jeho dlouholetého lobbistického partnera, který působil v Trumpově kampani po jeho boku a pak ještě v další epizodní roli později, po volbách. Ale obvinění se nijak netýkají práce na kampani samotné. Jejich předmětem je daňový únik – praní peněz, které si Manafort a Gates vydělali na Ukrajině v předchozích letech. Manafort a Gates při slyšení před soudcem prohlásili, že se cítí nevinní – to je formalita amerického práva, která znamená, že proběhne soud v plné parádě. Jiný postup zvolil třetí včerejší protagonista, zahraničněpolitický poradce kampaně George Papadopoulos. Ten byl obviněn z křivé výpovědi agentům FBI a rozhodl se přiznat – což znamená, že soud nebude rozhodovat o vině, ale jen o výši trestu.

Akce ukazuje, že Muellerův tým funguje profesionálně a efektivně. Zatímco o Manafortovi a Gatesovi se spekulovalo dlouho dopředu, protože jejich aktivity byly známé, o tom, že jde po Papadopoulosovi, se prakticky nevědělo. Vědělo se něco o tom, kdo Papadopoulos je a co dělal. Byl to juniorní, mladý, neplacený člen Trumpova zahraničněpolitického týmu sestaveného v době, kdy Trump žádnými jmény v této oblasti nedisponoval. Skutečně usiloval o to, aby Trumpova kampaň navázala s Rusy kontakty, a sám k tomu činil kroky, scházel se s nějakými Rusy a jejich prostředníky atd. Ale, jak už rovněž bylo známo, kampaň na jeho návrhy nepřistoupila. Jedním z těch, který jeho návrhy hrál do zdi, měl být právě Manafort – lze si představit, že byl toho názoru, že když už konspirovat s Rusy, tak profesionálně, a ne tak, jak si to tento ambiciózní diletant představuje.

Mueller tak dopadl Papadopoulose dřív než Cartera Page, dalšího podobného proruského zahraničněpolitického poradce, o jehož trestněprávní budoucnosti se spekulovalo mnohem víc. Což neznamená, že na něj nedojde. Pageovy kontakty a pozice v Rusku zřejmě nebyly tak senzační, jak se tvářil. A Papadopoulose Mueller dostal za křivou výpověď, ne za kontakty s Rusy samotné – ty tedy hranice trestního práva nepřekročily.

Informačně se veřejnost nedozvěděla nic, co by mohlo její postoje k prezidentu Trumpovi pronikavě změnit. Že Manafort a Gates dělali špinavou práci, se vědělo. Že američtí političtí konzultanti hrají ve světě často velmi problematickou roli, se vědělo. Že Trump nezměnil svou celoživotní ochotu spolupracovat s lidmi pohrdajícími zákonem, když se mu to hodí, se vědělo. Že jeho kampaň přitáhla mimo jiné zneuznané, ambiciózní amatéry, kteří si libovali v názorech jdoucích proti dosavadnímu mainstreamu, se vědělo. Že Trump a mnozí lidé kolem něj zaujímali takovýto kontrariánský (a zároveň prospěchářský) postoj vůči Rusku, se vědělo.

Ke klíčové otázce – zašel Trump anebo někdo z jeho okolí tak daleko, že byl ochoten ve volební kampani přijmout ruskou pomoc z oficiálních struktur? Zatím nic nového nepadlo.

A kdoví jestli padne, protože vyšetřování amerických nezávislých vyšetřovatelů mají tendenci expandovat a rozlézat se a své nejexplozivnější nálezy přinést v oblastech, jež jsou od jejich původního zadání dost daleko. Když byl nezávislý vyšetřovatel Kenneth Starr pověřen vyjasněním možného podílu prezidenta Clintona na realitní aféře Whitewater v Arkansasu, Bill Clinton se se stážistkou Monicou Lewinskou ještě neznal.

Rozsah ruského zasahování do amerických voleb a politiky vůbec je určitě třeba vyšetřit. Nejen kvůli zákonu, ale aby americká společnost dostala šanci podívat se do očí pravdě o tom, jak je až chorobně manipulovatelná. Jak bezzásadoví a k zemi neloajální jsou mnozí příslušníci politické třídy bez ohledu na stranickou příslušnost. V ten samý den, kdy Manafort nakráčel do budovy FBI převzít si obvinění, rezignoval na svou pozici šéf jedné z největších washingtonských lobbistických firem Tony Podesta, protože jeho firma je vyšetřovaná kvůli práci pro Ukrajince, kterou jí zprostředkoval Manafort. A dva dny předtím vyšlo najevo, že takzvanou Steeleovu složku o Donaldu Trumpovi a Rusku platila kampaň Hillary Clintonové. A že firma, která to zařídila, zároveň pracovala pro Rusy na zrušení tzv. Magnitského sankcí.

Čím dříve bude pohřben primitivní bludný narativ, že nebýt práce Kremlu, je dnes Hillary Clintonová prezidentem, tím líp – i pro demokraty. A koneckonců zprostředkovaně pro ty členy některých českých politických stran, kteří už se uchylují k představě, že úspěch ANO a SPD a neúspěch TOP 09 zařídil Putin.

První sdělení obvinění naznačují, že Muellerův tým se bude pomalu šinout dál a představovat pro Donalda Trumpa překážku. Což mimochodem může být i jeden z faktorů, proč se Miloši Zemanovi nedostalo za jeho odvážnou sázku na Trumpa uznání v podobě pozvání do Bílého domu. Donald Trump oceňuje osobní loajalitu. Do té míry, že ho „dospělí“ v jeho okolí musí přesvědčovat, aby přerušil kontakty s lidmi, které může vsát Muellerovo vyšetřování. Snadno si lze představit, jak mu někdo z těch „dospělých“ trpělivě vysvětluje: Ten Zímen, já vím, že vás podpořil. Je to prima chlap, říká, že by se novináři měli střílet, bezva. Ale podívejte se na to takhle: Potřebujete teď články o tom, že prezident Trump přijal v Bílém domě proruského českého prezidenta s poradcem napojeným na neprůhledné ruské peníze? Co z toho máte? Můžete aspoň říct, že od nás Česko kupuje stíhačky F-16, jako ten řecký Tsipras, kterého jste tu nedávno přijal? No vidíte. Opravdu vám to stojí za to, pane prezidente?