Další kolo lithných závodů

Sledujeme-li vyhledávání lithných ložisek ve světě, tak to je nejenom kvůli našemu Cínovci, ale také z psychologických důvodů, protože mám pocit, že jsme se nechávali obelhávat volební kampaní. Ve světle současného vývoje se pojďme podívat na to, jak vypadá firma, která je schopná se pustit do otevírky velkého ložiska.

Kanadská firma PotashCorp zaměstnávající 22 tisíc pracovníků musí prodat svůj podíl ve výši 4,5 miliard dolarů v chilské státní společnosti SQM, která je největším producentem lithia na světě. Samotná SQM má tržní hodnotu 15 miliard dolarů. K prodeji dochází na nátlak regulátorů trhu kvůli fúzi s jinou společností. Celou transakci má zajišťovat banka Goldman-Sachs. O podíl je poměrně velký zájem ze strany jednoho z největších světových těžařů – společnosti Rio Tinto, která, jak se jeví v této fázi vyjednávání, předběhla své čínské konkurenty. Rio Tinto kromě toho vlastní stoprocentní podíl v ložiska Jadar v Srbsku, které je největším evropským konkurentem Cínovce. Ve velmi optimistickém případě by Cínovec mohl pokrýt kolem 2 % a Jadar snad až 10 % světových zdrojů lithia.

Průzkum ložiska Jadar začal v roce 2004, ale Rio Tinto uvažuje, že k vytěžení prvních tun suroviny by mohlo dojít v roce 2023 – tedy téměř po dvaceti letech. Toto tempo je pro předpisy svázanou Evropu v posledním desetiletí obvyklé, ale před rokem 2000 bylo poloviční, což je bráno jako doklad toho, že byrokraticky unavená Evropa dlouhodobě ztrácí dynamiku.

V současné době má ložisko Jadar spočítané značné zásoby a hlavně bohatší partie ložiska obsahují až 4x tolik lithia než na Cínovci a navíc ještě potřebný bór. Představitel společnosti Investec, která se zabývá těžební a investiční strategií, přesto prohlásil, že ještě bude trvat řadu let, než bude ložisko roztěženo, dojde-li k tomu vůbec. To je významný dodatek. Firma Rio Tinto by v tomto případě celkem logicky získala téměř okamžitý přístup k chilským lithným zásobám, které jsou připravené k těžbě a další vývoj by podle situace na trhu spočíval buď v rozšíření těžby v Chile, anebo v pozdější velkorysé otevírce srbského ložiska.

Když čtu zprávy o Cínovci a zároveň o chilských lithných ložiscích, tak mám pocit, že se jedná o dva úplně rozdílné příběhy, které byly přesto nějak smíchané dohromady a v politickém balení předložené veřejnosti. Tím se podle mne neracionálně rozbouřily emoce a když české lithium splnilo svůj nejvlastnější volební účel, tak bylo opominuto. Pokud bych lithium bral jako zprávu o stavu společnosti, nejvíc ze všeho by mne zarazil stav českých médií, která ve většině případů přistoupila na politickou hru o národních zájmech, přestože o světovém lithném trhu je snadné na respektovaných webech typu Mining News (mining.com) dohledat seriózní informace.

Jednu věc je však nutné zdůraznit. U nových netradičních surovin, jako jsou cínonosné žuly s lithiem v Krušných horách na Slavkovském lese, může ke zpracování dojít až po roky trvajícím chemicko-technologickém výzkumu. Může se totiž ukázat, že vytěžitelné zásoby lithia jsou sice podprůměrné, ale v kombinaci se živci, křemenem a doprovodnými minerály přesto mohou vytvořit základ místního průmyslu. Pravděpodobně největším selháním tohoto druhu je neschopnost zpracovávat např. na technickou keramiku nadložní jílovce severočeské pánve, které mají mocnost i víc jak 100 m a od samého začátku těžby jsou vyhazovány na výsypky.