1 Oslavy 17. listopadu

Majitelé 17. listopadu

Sedmnáctý listopad to má mezi českými svátky nejtěžší. Hrozí mu z jedné strany nezájem, jakým veřejnost historicky významné dny častuje a o jaký i pro 17. listopad u mladších ročníků svým oficiózním, v některých momentech nesnesitelně rozředěným pojetím zřejmě usiluje Česká televize. Nezájmu je ale v posledních letech 17. listopad ušetřen, především od chvíle, kdy na Pražský hrad usedl Miloš Zeman. Druhý extrém, do něhož tento důležitý svátek hrozí upadnout, je povrchnost, s níž do něho někteří účastníci oslav promítají některé dnešní politické střety. 

Pro přehlednost se omezím na velký Koncert pro budoucnost, konaný v pátek večer na Václavském náměstí coby neoficiální vyvrcholení vícero akcí po celém hlavním městě. V pauzách mezi hudbou vystupovali řečníci většinou s obecně politickým poselstvím, nicméně převažující tendence byla od liberálního středu doleva (speciální perlou byl Polák s poselstvím, jež bylo koncipované tak, jako kdyby tento host, vyhraněný vůči tamní konzervativní vládě, právě unikl ze Severní Koreje). Vrcholem byl průnik prezidentských voleb do koncertu. Organizátoři nechali promluvit tři kandidáty: Marka Hilšera, Pavla Fischera a Jiřího Drahoše, protože tito tři se prý nejvíc blíží odkazu 17. listopadu.

A to prosím organizační výbor zjistil jak? Co Michal Horáček, který se domáhal vystoupení, ale neuspěl? Jeho tehdejší iniciativa MOST (vytvořil ji spolu s Michaelem Kocábem pro přemostění příkopu mezi komunistickou vládou a havlovskou opozicí) byla sice posléze oběma svými členy trvale přeceňována, Horáček soudě podle pozdějších vyjádření Václava Havla zdaleka nebyl takový jeho kamarád, za jakého se vydává v prezidentské kampani, nicméně uprostřed „revolučního“ dění tehdy byl ze všech dnešních kandidátů zdaleka největší měrou.

Svou osobní válku s režimem, o jaké se třeba Drahošovi může jen zdát, zahájil těsně před revolucí, na přelomu srpna a září, také Miloš Zeman vstupem do role opozičního lidového prognostika. (Jiná otázka je, že prezident Zeman by stejně nepřišel, zřejmě by ani nebyl s to.)

Organizátoři Koncertu pro budoucnost by namítli, že jim nejde o doslovnou, historickou blízkost k odkazu 17. listopadu, ale o blízkost v širším slova smyslu, tedy o postoje kandidátů v těch osmadvaceti letech od Listopadu dodneška. Pak nechápu, proč nepozvali Mirka Topolánka, aktivistu Občanského fóra v Ostravě, osm let předsedu ODS, která je od počátku nejdůležitějším a nejsilnějším nástupcem OF (a dnes mimochodem jediná mezi stranami, jejíž předseda se angažoval v disentu). Topolánek přes všechny výhrady k jeho praktickému vládnutí je nezpochybnitelně demokrat a zastánce pevného ukotvení České republiky na Západě (pokus o americký radar v Brdech byl nejambicióznějším počinem od vstupu do NATO). Ona i zhruba polovina nejčastějších výhrad a používaných memů proti němu neobstojí, gulemi se nechlubil svými, ale připsal je spolustraníkovi z Ostravska, větu „Marku, s tebou stojím a padám“ neřekl Dalíkovi v souvislosti s pandury, jak to minulý týden tvrdil moderátor DVTV Martin Veselovský, ale ještě hluboko v opozici, atd.

Část lidí, kteří si pro sebe praktické provedení 17. listopadu privatizují, strávila hodně času pokusy nějakého Antizemana vygenerovat, ti tři pozvaní vypadají jako užší výběr před posledním kolem. V Topolánkovi vidí hozené vidle do své práce. Drze si dovolil kandidovat, ačkoliv ho, s nadsázkou řečeno, žádná komise z Kroměříže nevybrala. Ale drzé je od těchto lidí vyvlastňovat pro sebe odkaz 17. listopadu. Po letošní otřesné zkušenosti by se mělo vážně přemýšlet o tom, jestli by si nějací skuteční dědici odkazu 17. listopadu v historickém i širším smyslu neměli společně zamluvit prostor pod koněm a chránit takto důležitý svátek před aktivisty-uzurpátory. Můj návrh organizačního výboru, který by už svým složením signalizoval, že rovnocenný byl tehdy vklad různých částí dnešního spektra: Jiří Dienstbier ml., Jan Ruml, samozřejmě Saša Vondra.

Zvláštní smrt Evropy Nejen o knize, která se prezentuje jako „vysoce subjektivní pohled na stav kontinentu i evropské kultury ve stadiu sebevraždy“
Speciál Vánoce: České vánoční století Ohlédnutí za proměnou vánočních svátků v uplynulých sto letech
/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.