Neexistuje hodný islám a zlý islám

Pečlivým porovnáváním projevů muslimských představitelů k teroristickým činům spáchaným ve jménu islámu, docházím postupně k závěru: Neexistuje „hodný islám“ a „zlý islám“. Tahle mediální lež se poslední dobou šíří napříč médii a politickými uskupeními stejně nebezpečně jako kdysi populární filozofie tzv. multikulturalismu, který je mezitím už bezpečně mrtev.

Na debatách a panelových diskusích i osobních setkáních se vzdělanými muslimy a orientalisty v Praze i Bruselu získá člověk lehce dojem, že existují dva islámy. Jeden spravedlivý a zbožný, respektující a mírumilovný, přísný, ale milosrdný. Druhý – odpadlický, nenávistný, s touhou sadisticky zabíjet bližní a to pokud možno před televizními kamerami, aby přitom teklo opravdu hodně krve.

Čtěte také: Napětí ve Francii. U kebabárny vybuchla nálož, do mešity dopadly granáty

Jenže skutečnost je jinde. Islám – na rozdíl od křesťanství - nemá staletími probojovaná a všemi závazně akceptovaná náboženská dogmata. Těm, kteří se ošklíbají nad slovem dogma – pamětlivi ještě pouček VUMLU a jiných  - mohu vzkázat, že dogma je názor, o němž se nepochybuje a který přijímají úplně všichni za závazný. Nonsens ve vědě, nezbytnost v náboženských systémech. Proč? Protože je-li nějaké náboženství  nebo jeho představitel ochoten vraždit ve jménu správného výkladu podstaty – a tento „správný výklad“ nemá jedinou uznanou autoritu a jediné uznané znění – pak nezbývá než zahlásit jako Jack Swigger na Apollo 13: Houstone, máme problém. A ne jediný.

Čtěte také: Nejmladší z podezřelých se vzdal, prý byl ve škole. Spolužačka potvrzuje

Kromě problému neexistence „jednoho hodného a jednoho zlého islámu“ vidím ještě problém přidružený. Existence tzv. „šedé zóny“. Je to mlčící, často málo nábožensky vzdělaný a nejistý muslimský mainstream, který připouští na domácí půdě nahlas – v Evropě spíš potichu - možnost kruté odplaty za urážky Proroka, islámu, víry, zvyků a tradic.

My, Evropané, máme toto kruté a nevycválané období již za sebou. Ve staletých bojích jsme si vyvzdorovali a vydobyli společně s demokracií smířlivý a tolerantní sekulární stát, v jehož právním systému nejsou drakonické tresty (kamenování, sekání rukou). Sekulární stát západokřesťanského střihu hájí svobodu vyznání, ale nesměšuje církevní právo se státním. Většina muslimského mainstreamu tento rozdíl nevidí jako výhodu a považuje ho naopak za nedostatek.

Čtěte také: Cenzura karikatur Charlie Hebdo je tu. Nechceme nikoho urazit, hájí se média

Ve Velké Británii bylo vládním vyšetřováním zdokumentováno 46 případů, kdy správní rady škol, sestávající převážně z muslimů, urputně bránily v rámci občanské výchovy výuce tzv. „britských hodnot“, jako je tolerance a dodržování základních lidských práv, a trvaly na segregaci dívek a chlapců. Britská vláda při vyšetřování zjistila, že organizace konzervativních muslimů vykonávají dlouhodobý a perfektně připravený nátlak na školní rady v muslimských čtvrtích a jejich okolí. Vyšetřování dále prokázalo, že učitelé a členové těchto správních rad jsou těmito skupinami povzbuzováni k šíření antisemitismu, někdy i podpory Al-Káidy a zaměstnávání učitelů a pracovníků, kteří podporují přechod státu k právu šaría. Ze správních rad jsou organizovaným nátlakem postupně vyháněni nemuslimové a nahrazováni muslimy. Případem organizovaného pokusu o ovládnutí části veřejného školního systému v Británii se bude nadále zabývat vláda.

Čtěte také: Charlie Hebdo nebyl první a nebude poslední

Běžný muslim považuje právo šaría - náboženské právo – za nadřazené mravně – a úplně nejlépe i normativně (muslimové si povětšinou přejí, aby šaría stála výš, než naše právo státní). To je problém mnohem hlubší, ze kterého terorismus a násilí nevzdělaných muslimů nepřímo pramení. Muslimský mainstream umožňuje sdílet přesvědčení, že naše pojetí státu, demokracie a svobody slova je v podstatě „hříšné“.  Takto se ovšem mírového soužití nikdy nedočkáme.

Největším problémem pro Evropu není teroristické odhodlání těchto šílenců, ale mlčící šedá zóna těch, kteří milují mír a pokoj, ale mlčí a upřímně celým srdcem věří, že se urážka odplácí smrtí. Řeči o vzájemné toleranci jsou jen řeči, dokud tato mlčící většina mlčí.

Čtěte také: 12 lidí, kteří zemřeli při útoku na Charlie Hebdo

Jsem zděšen a je mi hluboce líto obětí statečných novinářů z Charlie Hebdo a jejich pozůstalých. Je mi nesmírně líto, že se s každým takovým činem vzdaluje možnost našeho poklidného soužití, protože obyčejní Evropané již začínají žít ve strachu z islámu, ne ve strachu z terorismu. A to je závažná věc.

Tento gangsterský čin útočí na samu bytostnou podstatu pojetí naší západokřesťanské kultury. V jejích základech leží svoboda slova a úcta k nedotknutelnosti lidského života.