V Rusku vzniká totalita, Západ musí zakročit, vyzývá disident Fajnberg
Jeden z osmi statečných
ROZHOVOR
Raději bych umřel, než ztratil vlastní osobnost, říká Viktor Fajnberg, jeden z osmi statečných protestujících 25. srpna 1968 na Rudém náměstí proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Akce sice trvala jen několik minut, životy demonstrujících však ovlivnila výrazně. Právě Viktor Fajnberg byl pět let uzavřen na psychiatrické klinice. Kdybych se ale kál a zřekl se svých názorů a činů, propustili by mne o několik let dřív, uznává v rozhovoru pro deník ECHO24.
Kde se ve vás vzala ta odvaha vzdorovat, vytrvat, neodvolat své činy a především přežít několik let v otřesných podmínkách psychiatrických léčeben, které měly spíš charakter vězení?
To nebylo o odvaze. Já jsem se prostě jen rozhodl, že chci zůstat sám sebou. Kdybych ale přistoupil na jejich hru a připustil, že si za tou demonstrací nestojím, svou osobnost bych ztratil. A ztratit svou osobnost je podle mě horší než smrt. Mnoha politickým vězňům bylo slíbeno propuštění, když přiznají svůj omyl a provedou pokání. Ti lidé ale raději volili smrt, než aby zradili sami sebe. Jednou za půl roku se scházela komise, která posuzovala stav pacientů a jejich eventuální propuštění. Mě se pokaždé ptali, jestli se cítím nemocný a jestli přiznávám, že účast na demonstraci byla projevem této mé nemoci. Opakovala jsem pořád dokola, že ne.
Odpovídal jste ne, i když vám hrozilo, že tam zemřete?
Nad smrtí jsem nepřemýšlel. Kdybych si takové myšlenky připustil, ztratil bych naději.
Pustili by vás, kdybyste jim vše odkýval?
Určitě. Sice ne hned, ale později by mě přemístili do běžné léčebny a nakonec propustili. I moje první manželka se mě pořád ptala, co z toho mám, čeho tím dosáhnu a proč nepřistoupím na kompromis. Já jsem ale odmítal měnit své názory jako ponožky a ztratit tak své já. Místo toho jsem se snažil bránit ostatní pacienty před bitím a držel jsem protestní hladovky. Nejdelší trvala 81 dní a to už do mě cpali jídlo nosem.
Kde se ve vás vzal takový vzdor a současně pocit solidarity s druhými?
Víte, já jsem byl od dětství zvyklý na samotu. Často mě na ulici přepadávali a bili, po válce jsem byl terčem antisemitských útoků. Na vojenské dělostřelecké akademii, kde jsem studoval, zase fungovala hierarchie, která v podstatě vychovávala otroky. Nováčci a mladší žáci byli biti a šikanováni. Já jsem se proti tomu postavil, až mě z akademie vyhodili.
Co nakonec vedlo k vašemu propuštění z psychiatrické léčebny?
Kampaň Západu. Tu podnítil kapitán v naší léčebně, který informace o mně a dalších, kteří drželi hladovku, poslal po jednom disidentovi do Moskvy, kde byli jediní zahraniční zpravodajové. Hned další den o našem případu vysílal Hlas Ameriky i třeba BBC. Ve snaze ututlat skandál nás radši propustili. Mluvit o tom, co se děje, je stejně zásadní i dnes. Nesmíme se bát nahlas diskutovat o aktuální situaci v Rusku, na Ukrajině, kdekoliv. Svět je malý. To platilo, když jsem byl vězněn na psychiatrické klinice, stejně jako to platí dnes.
Máte pocit, že by podobná kampaň dosáhla svého cíle i v dnešní době?
Lidí ochotných postavit se ruskému režimu z pochopitelných důvodů ubývá. A právě teď nastává čas, kdy je povinností Západu tyto lidi podpořit, pomoci jim a zahájit kampaň, která kdysi zachránila i mě. Západ ale předstírá, že věří, že současná řízená demokracie je dočasnou fází, která povede k přechodu ve skutečnou demokracii. Západ ale musí zakročit, protože má dluh ani ne tak vůči Rusku jako vůči sobě.
Sarkozyho vztah k Putinovi byl příkladem morálního úpadku politiků. Hollande se drží líp, ale jeho postavení je kvůli špatné ekonomice beznadějné.
Jak byste tedy charakterizoval současný ruský režim?
Myslím, že jsme svědky jakéhosi přechodu od autoritářského režimu k totalitnímu. Svobodná média tam téměř neexistují. Putinovy myšlenky jsou všudypřítomné. Stačí, když si zapnete televizi. Všude jsou jeho prorežimní přisluhovači, kteří mají na jazyku jako opilci to, co má Putin v hlavě. To se týká spisovatelů i umělců, například režiséra Nikity Michalkova. Tito lidé jsou navíc až podivuhodně otevření. Například místopředseda ruské vlády Dmitrij Rogozin nedávno prohlásil, že když se jich lidé budou bát, budou si jich také vážit. A to platí pro lidi uvnitř i vně Ruska.
Dokážete vysvětlit, proč se Rusové nebouří a Putina i navzdory zhoršující se ekonomické situaci nadále podporují?
Myslím si, že až ruská ekonomika dospěje do kritického bodu, tak se něco změní a lidé se začnou bouřit. Putin to ví, a proto se snaží ruské hospodářství přeorientovat na autoritářskou Čínu. Také zesiluje činnost agentské sítě i lobbistů na Západě. To se odráží i ve francouzském tisku. Mnozí novináři přiznávají, že Putinova lobby je dnes silnější než kdy dřív.
Jak na Putinovu lobby reagují francouzští politici?
Sarkozyho vztah k Putinovi byl příkladem morálního úpadku politiků. Hollande se drží líp, ale jeho postavení je kvůli špatné ekonomice beznadějné. Prezident sice Rusku pozastavil dodávku dvou bojových lodí Mistral, víc si ale dovolit nemůže. Její úplné zrušení by znamenalo ztrátu mnoha pracovních míst. V důsledku ekonomické krize roste ve Francii nezaměstnanost i státní dluh a Francie tak není schopná plnit svoje závazky vůči Evropské unii. V důsledku těchto problémů sílí rasismus, antisemitismus, navíc tam chybí silné hnutí na obranu lidských práv.
Nad Západem se vznáší Mnichov. Ukrajina je odevzdávána tak, jako bylo odevzdáno Československo.
Zastavme se ještě u Ukrajiny. Jak vnímáte tamní konflikt?
Je to tragédie. Na Ukrajinu vpadly organizované elitní jednotky putinovského režimu. Umírají tam tisíce lidí, průmyslově nejrozvinutější oblasti jsou obsazovány a vznikají tam loutkové vlády podobné těm v Jižní Osetii, Gruzii, Abcházii nebo Podněstří. Hranice Putinovy říše se rozšiřují a nebezpečně se přibližují hranicím Evropské unie. Co víc: Spojené státy na to nijak nereagují, nevyvíjí proti tomu přehnané úsilí. Obama touto svou politikou oslabuje výsadní postavení USA jakožto nejmocnější země Západu.
Často upozorňujete na paralelu mezi Ukrajinou a Československem a prohlašujete, že se historie opakuje.
Mnichov se vznáší nad Západem. Doslova. Ukrajina je totiž odevzdávána tak, jako bylo odevzdáno Československo. Když jste byli v roce 1938 zrazeni, vrátil se Daladier do Francie, kde jej vítaly jásající davy. Podle nich totiž on a Chamberlain zachránili mír. Daladier se nad jejich nadšením ale pozastavil a prohlásil:,,Kdyby tak věděli, čemu tleskají.“ A půldruhého roku na to pochodovala Paříží vojska wehrmachtu. A Zemanův rusky proslovený projev na konferenci na ostrově Rhodos, kterou organizuje blízký přátel Putina Jakunin? Ten byl do značné míry podobný řečem, které po Mnichovu vedl Daladier s Chamberlainem.
