Pratur, jeseter i žluťásek. Zvířata, která zmizela z české přírody

Los, rys, vlk, medvěd nebo kočka divoká. Do české přírody se vracejí některá zvířata, která byla v minulosti vyhubena. Daleko víc je ovšem živočichů, kteří se už nevrátili a vidět jsou jenom na obrázku.

Celosvětově ohrožený žluťásek barvoměnný žil v Česku jen na jednom místě – v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty na hranicích se Slovenskem. Ještě ke konci 20. století poletoval po tamních loukách v poměrně velkém počtu. Jenže pak začal mizet. V roce 2004 pozorovali entomologové ještě desítky kusů, v roce 2006 už jen dva a v následujících letech už neobjevili žádný exemplář. Z české přírody zmizel.

Právě denní motýli patří v Česku k nejohroženějším druhům. Jejich poslední mapování před několika lety ukázalo, že ze 161 druhů jich devatenáct vyhynulo a další vymírají. V různém stupni ohrožení je více než polovina přežívajících druhů.

Po hmyzu následují ptáci a obratlovci

Hmyz přitom zajišťuje některé životně důležité „služby“, třeba opylování plodin. Na hmyzu jsou závislí ptáci, kteří se jím živí. Motýli a další hmyz přitom daleko rychleji reagují na negativní změny prostředí, takže pokud zmizí, mohou ho následovat i obratlovci a rostliny.

Vymření hrozí taky více než polovině českých druhů obojživelníků, plazů nebo ptáků. V některých případech jde o dramatický úbytek – třeba počty čejky chocholaté klesly o víc než 90 procent. Z hnízdících ptáků už v české přírodě neuvidíte například poštolku jižní nebo ťuhýka rudohlavého. Podle Jana Plesníka ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny zcela zmizelo devět druhů ptáků, stejný počet ryb nebo dva druhy savců – pratur a norek evropský. Další jsou na seznamech ohrožených druhů.

Podobné je to i u rostlinných druhů. Podle Plesníka je česká příroda chudší o 63 druhů mechorostů, 210 lišejníků a 110 vyšších rostlin. Vymizely například některé orchideje.

Intenzifikace zemědělství

Jan Plesník uvedl, že hledal nějakou spojitost mezi „ztracenými“ druhy. Předpokládal, že ke svému životu potřebovaly spíše specifické podmínky, biotopy.

„Jenže se ukázalo, že zejména u obratlovců a rostlin to jsou druhy, které jsou vázány na běžnou zemědělskou krajinu,“ uvedl pro ECHO24.cz Plesník. Za zmizením mnoha druhů tak stojí extenzivní zemědělské hospodaření včetně používání chemických hnojiv. V podhorských oblastech to je naopak zarůstání volných ploch stromy a keři.

Paradoxem je, že na některých místech přispívají ke snižování přírodní rozmanitosti i ekologické dotace z Bruselu, respektive podmínky českých úřadů při jejich rozdělování.

Evropské dotace a parkový trávník

Pravidla mnohdy přesně určují, kolikrát ročně se musí louka posekat, v jakých termínech nebo kolik dobytka se smí na vymezeném prostoru pást. Kdokoli se od plánu odchýlí, riskuje citelné sankce. Kvůli tomu pak vzniká v krajině „parkový trávník“, který sice vypadá udržovaně, ale mnohdy je bez života.

Právě pravidelná „údržba“ velkých lučních ploch přispěla k vyhubení zmiňovaného žluťáska barvoměnného. Louky se totiž sekaly ve stejnou dobu, kdy se housenky motýla zdržovaly na vrcholcích rostlin.

Podle entomologa Martina Konvičky se už tato praxe začíná měnit. Například v Chráněných krajinných oblastech Bílé Karpaty nebo České středohoří se ochranáři snaží o takzvanou mozaikovou péči. Znamená to, že na loukách ponechávají dočasně neposečené nebo nespasené plochy.