Babiš se rozmachuje, slavící ODS a loser Zeman
Politická scéna je rozdrobená. Pro příklad: v minulých volbách měl vítěz voleb v Praze 30 % a druhá strana 23 %; letos nemá vítěz ani tolik. To se může projevit v obtížnějším vyjednávání koalic a menší akceschopnosti zastupitelstev. Anebo nemusí, pokud se ve skutečnosti jedná o „béčka“ či stínové týmy stávajících politických formací. Což ovšem není žádné hurá pro kvalitu demokracie.
Andrej Babiš tu rozdrobenost přivítal, když si opakovaně pochvaloval, že jeho hnutí inspirovalo četná nová hnutí, známku zvýšené chuti občanů se angažovat ve správě věcí veřejných. Dvě věci tady nehrají. Zaprvé, ta inspirace a zlepšená nabídka by se jistě měla projevovat i zvýšenou chutí jít volit – což se ovšem nestalo. A zadruhé, jak jsme měli možnost zjistit, zdaleka ne všechny nové subjekty jsou projevem tohoto občanského zájmu, ale spíš zájmu podnikatelského. Naskýtá se otázka, kdo drahé kampaně těchto hnutí, o nichž už většinou nikdy neuslyšíme, vlastně platil a organizoval.
Andrej Babiš je široce rozkročený jak co do rétoriky, tak co do postavení na politické scéně. Na jedné straně bojuje proti zavedeným politickým stranám a připomíná, jak tu jsou dlouho, jak se mezi sebou za ta léta znají, a jak to oni mají proti nim těžké. Na druhé straně opakovaně svá vystoupení zahajoval větou: stali jsme se stabilní součástí politického spektra. To napětí naznačuje, že tohle jsou poslední volby, při nichž mu rétorika o tom, že oni nejsou politici, vystačila. Na jedné straně se definuje jako něco nového proti starým stranám, na druhé straně stihl označit ANO za „pravicovou stranu se sociálním cítěním.“ To je myslím důležité sdělení o tom, že právě takto chce svou stranu ukotvit.
Proč ne třeba levicová strana podporující podnikání? Uměl by to sehrát taky. Ale levicový břeh zatím jakž takž drží, kdežto pravice je zralá na eliminaci. TOP 09 nemůže být se svými výsledky spokojena v žádném ohledu. Od svého vzniku evidentně nedokázala zapustit kořeny po celé zemi.
Dokonce ani v Praze (když Adriana Krnáčová pár dní před volbami zveřejnila esemesky od Tomáše Hudečka, bylo to sdělení určené ani ne tak pro širokou veřejnost jako dovnitř rozhádané topkařské organizace). To, že v parlamentních diskuzích Miroslav Kalousek účinně zdvihá prapor pravicové opozice, se do celostátních výsledků nepromítlo. Jestliže po sněmovních volbách šlo s hořkým sarkasmem konstatovat, že Kalousek může být spokojen, že se jeho strana stala hegemonem na pravici, tak po včerejších volbách to neplatí. Výsledek ODS ovšem může být příjemný jen pro toho, kdo předpokládal, že tyto volby budou definitivním pohřbem ODS. Místo toho si udržela udržela některé pozice a vyrašila některé výhonky. Ale tradiční strany jsou nyní zcela vytlačeny z velkých měst, jež bývaly doménou pravice. Jak upozornil Deník Referendum, „největším městem, v němž vyhrála ČSSD, je jedenácté největší město v ČR, osmdesátitisícový Havířov. Největším městem, v němž vyhrála ODS, jsou padesátitisícové Teplice, dvacáté největší město v zemi.“ Jejich místo obsadila nová „pravicová strana se sociálním cítěním“.
Je otázka, jak dlouho budou pravicoví voliči na Fialův rozjezd či Kalouskovu korekci ochotni čekat, případně zda jim Andrej Babiš přidá důvod se vracet. Zatím je na koni. Nic to nesymbolizuje líp než to, že šéfka jeho pražské organizace, rozvědčice Radmila Kleslová, dosud v médiích opatřovaná přídomkem „kontroverzní“, se po vítězných volbách bez rozpaků stává veřejnou tváří hnutí. Je tu ovšem jedna úvaha: Nové pozice na radnicích velkých měst znamenají nové lidi, kteří se třeba ještě mohou začít domnívat, že za své postavení vděčí své práci, přirozené přitažlivosti a vynikajícím politickým schopnostem, a ne Andreji Babišovi. To by pro miliardáře byla nová zkušenost. Ale uznávám, že líčit nepochybné volební vítězství jako počátek budoucí zkázy by bylo směšné.
Dvě nespojité poznámky nakonec. Opakovaně jsme slyšeli, že vládní strany si vedly dobře. Vedly, ale taky se volby konaly právě včas: po několika čtvrtletích hospodářského růstu a zlepšující se spotřebitelské nálady po sobě a předtím, než sem z Německa dorazí ochlazení. Počkejme si na příští volby, korelace mezi preferencemi vládních stran a ekonomickým cyklem fungují většinou dost přímočaře.
Na losera voleb se kvalifikoval Miloš Zeman. Ten se nechal slyšet, že volby jsou do jisté míry referendem o tradičních stranách. Mluvil tedy sice o něčem podobném jako Andrej Babiš, ale asi ho ze všeho nejvíc zajímaly trochu jiné věci. A z tohoto hlediska mu referendum nemohlo udělat radost. ČSSD mu volebními výsledky vzkázala: děkujeme za vaši starost, jsme tady a nevedeme si tak špatně. Rozhodně lépe než ta strana, o které jste před rokem a půl naznačoval, že by nás mohla převzít. Dnes by se mohla jmenovat Strana práv občanů Čubovci.
