Dělal pro KGB i pro Brity. Sovětům uprchl v kufru auta

Když si vedení KGB předvolalo Olega Gordijevského na své moskevské ústředí, bylo agentovi britské rozvědky jasné, že jeho pravá identita je téměř prozrazena. Otevřený útěk si dvojitý špion, oficiálně působící pro KGB, dovolit nemohl, v opačném případě mu však hrozila téměř jistá smrt. Přesně po třiceti letech zavzpomínal známý špion pro rádio Svobodná Evropa na svůj vydařený útěk.

Poté, co se vzpamatoval ze čtyřhodinového výslechu na moskevském ústředí, při němž agenta opili značným množstvím alkoholu, začal se Gordijevskij zabývat únikovým plánem napsaným neviditelným inkoustem v knize se Shakespearovými sonety. Podle toho se měl setkat se špiony v automobilech britské ambasády na silnici vedoucí do Finska, kteří ho odsud měli propašovat přes hranice.

Pokud by plán nevyšel, přišla by britská rozvědka o důležitého pracovníka, kterého mnozí označovali za vůbec nejcennější zdroj v době studené války. Navíc by zmařený útěk, o jehož plánu byla informována i tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, znamenal značnou diplomatickou roztržku a pro samotného agenta pak jistou smrt. Informací od agenta KGB, kterého britská tajná služba rekrutovala v Kodani v roce 1974, si značně cenila i americká CIA.

V okamžiku, kdy se kolem Gordijevského začala utahovat smyčka, měl samotný agent za úkol jediné. Předat Britům informace, kdy má jeho útěk proběhnout. I to se však ukázalo být značně obtížné, informaci se podařilo vyřídit až na třetí pokus.

Dne 19. července 1985 pak opustil Gordijevskij svůj moskevský byt a nepozorovaně se vydal k nádraží, kde si pořídil lístek do Leningradu. Ve skutečnosti však odjel vlakem do Zelenogorsku, a zde přestoupil na autobus do Vyborgu.

Agent znal pouze přibližné místo plánovaného setkání, a tak když minul zatáčku, jež mu byla podle popisu povědomá, donutil řidiče autobusu pod záminkou nevolnosti, aby mu zastavil. Na místo se vrátil pěšky a v úkrytu zde čekal tři hodiny, než se dva vozy britské ambasády skutečně objevily.

V několika cenných minutách náskoku, které britští agenti získali před automobilem sovětské rozvědky, se podařilo Gordijevského schovat do jednoho z vozů a vydat se dál na cestu.

„Skrčil jsem se do kufru jednoho z vozů. Celá operace netrvala déle než minutu, podařilo se nám rozjet ještě než se automobil KGB objevil za zatáčkou,“ řekl Gordijevskij pro Svobodnou Evropu. Přibližující se sovětské špiony se podařilo setřást také díky projíždějícímu vlaku, jenž vozy oddělil.

Štěstí přálo posádce britských vozů také na hraničním přechodu, kde je místní pohraniční stráž nechala projet bez bližší kontroly. Jakmile se pak z rádia v automobilu začala linout Sibeliova skladba Finlandia, věděl Gordijevskij, že již je ve Finsku, a tedy mimo hlavní nebezpečí. „Tím jsem si uvědomil, že jsem na území Finska,“ dodal.

Tam se pak prchajícího agenta ujal mladý britský diplomat Michael Shipster, který zavolal na britské ústředí s tím, že „zavazadlo dorazilo a vše je v pořádku,“ zavzpomínal Gordijevskij na závěr operace, která mu zachránila život.