Přejme si navzájem úspěch
Rozhovor Jiřího Hanuše s Petrem Fialou
1
Co si za peníze nelze koupit v politice?
V politice si můžeš koupit média, reklamu, odborníky na PR a nějaké osobnosti. Ale určitě ne trvalý úspěch. I když teď se mnohým zdá, že ANO. Smyslem demokratické politiky je nabídnout program, získat pro něj podporu a pak ho uskutečnit. Program musí vycházet z principů a hodnot, kterým věříme. To si nikdo za peníze nekoupí. Za peníze si lze koupit marketingové triky, ale ne poctivou politiku.
Když státu v rozpočtu zbudou peníze, jako se to stalo teď, je to dobře, nebo špatně?
Státu vlastně žádné peníze zbýt nemají. Stát není spořitelna. V ideálním případě má stát hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Deficit je špatný proto, že si stát musí na své výdaje půjčovat a my to pak všechno musíme splácet i s úroky. Z daní pak neplatíme jen půjčené peníze, ale vyhazujeme peníze za samotný dluh.
A pokud má stát přebytky, má je použít a investovat. Typicky třeba do dopravní infrastruktury, vzdělání, výzkumu. A taky má stát nechat peníze lidem, pokud jich má moc. Co si mám myslet o tom, že si vláda premiéra Sobotky naplánovala rozpočet se schodkem 70 miliard a nakonec skončil s přebytkem 60 miliard? Buďto pan ministr Babiš neumí počítat, nebo si z nás dělá legraci, anebo záměrně podceňuje příjmy, aby pak ukázal, jak dobře vybíral daně. Ani jedno není dobrá varianta.
Peníze, to jsou také daně. Miloš Zeman stále mluví o skandinávském modelu, směřujeme k němu?
Daně jsou jedna z věcí, na kterých se pozná rozdíl mezi pravicí a levicí. Levice chce vysoké, progresivní daně se spoustou sazeb. Pravice chce daně nízké a jednoduché. Dnes máme v ČR jeden z nejsložitějších daňových systému na světě, jsme na 122. místě, to je hrůza. A ČSSD chce znovu zavést silnější daňovou progresi, tedy ať lidé s vyššími příjmy platí ještě více než teď.
Za levicovými recepty je jednoduchá úvaha: „koupíme“ si lidi s nízkými či žádnými příjmy, střední vrstvy více zdaníme, lidi s vyššími příjmy po jánošíkovsku obereme, celé to co nejvíce zkomplikujeme a dosáhneme toho, že přes stát půjde co nejvíce peněz a stát je bude přerozdělovat a určovat, kdo co dostane. To je myšlenkový svět, který odmítám.
Lze nějak jednoduše říci, co ODS v této oblasti navrhuje?
ODS je pro návrat ke dvěma sazbám DPH. Máme tři, chceme 10 a 19 procent, rovnou daň pro právnické a fyzické osoby, zrušení zbytečných daní, jako je silniční daň nebo daň z nabytí nemovitosti. Mimochodem u té rovné daně to přece není tak, že všichni platí stejně. 15 % ze sta tisíc není totéž jako 15 % z třiceti tisíc. Bohatí prostě platí více, to je solidární i spravedlivé.
I předvolební klání se bude týkat peněz. Co může dělat opozice, když na rozdíl od vlády nemůže „přidat“ voličům?
Pravicová opozice to nemá jednoduché. Těžko budeme konkurovat svými sliby populistům a určitě nebudeme slibovat to, co slibuje levice. Jsme seriózní politická strana a máme realistický program. Naši voliči jsou aktivní, pracovití a inteligentní lidé. Jsem si jist, že naše nabídka je ta nejlepší.
Konkrétně třeba navrhujeme snížení odvodu, který platí zaměstnavatel za zaměstnance na sociální pojištění. Tento odvod patří k nejvyšším v Evropě a zdražuje cenu pracovního místa. Naše představa je jeho snížení zhruba o 3,5 procentního bodu. Když to uděláme, tak pomůžeme zaměstnavatelům i zaměstnancům, kterým se zvýší mzdy.
V souvislosti s penězi se u nás často mluví o závisti. Považuješ ji za problém?
Ano, považuji. Závist a nedůvěru. Pokud chceme s ČR uspět, aby se tady dlouhodobě dobře žilo, tak si navzájem musíme přát úspěch. Musíme přát těm talentovaným, vytvářet pro ně podmínky.
U nás je to někdy tak, že když někdo vyniká, tak ho pro jistotu sejmeme. Máme rádi, když jsme všichni jak rovně sestřižený trávník. Jak někdo povyroste nad ty ostatní, už letí srp a hned ho setne. Srp ho setne a kladivo ho ubije. To je dobrý obraz: Srp a kladivo nás přece vedly k tomu rovnostářství, k třídní závisti a nenávisti, se kterou se musíme dodnes potýkat. Zbavme se závisti, přejme si, navzájem si věřme – a bude se nám žít lépe.
