Uber, nebo EET?

Uber a EET symbolizují dvě krajní polohy toho, jak nakládat s obrovským potenciálem informačních technologií.

Jezdit Uberem jsem začal už loni v Praze a nemohl jsem si to vynachválit. Když začátkem letošního roku expandoval do Brna, byl jsem nadšený, protože mi to zjednodušilo život. V rodině nám už stačí jen jedno auto. Když manželka tu a tam potřebuje odvézt děti, jedu do práce či na vlakové nádraží s touto mobilní aplikací. Dopraví mě levně (asi za polovinu) a spolehlivě, kam potřebuji, dokonce si mohu dát v naší bláznivě restriktivní zemi při večerní pracovní schůzce skleničku vína či pivo, aniž bych přišel o řidičský průkaz.

Šetří životní prostředí, ve městě je méně aut, odpadá problém s parkováním, nikdo mě neošidí, protože mám v mobilu trasu, čas, počet kilometrů i výslednou cenu. Několika hvězdičkami mohu zpětně ohodnotit kvalitu řidiče, případně nahlásit problém, například zapomenutou tašku. Vše je na platební kartu, fakturu pak jednoduše stáhnu z internetu. Nemusím žmoulat po kapsách lístky od taxíků, které pak účetní nesmyslně vylepuje do jakýchsi archů. No štěstí! Ale na jak dlouho…

Dobrý sluha, ale špatný pán

Snad každou cestu s Uberem jsem si říkal: to snad není možné, že by u nás něco tak praktického a svobodného mohlo fungovat. To přece nemůže mít dlouhé trvání, už kvůli odporu taxikářů a byrokratům na magistrátu! Nemýlil jsem se. Uber byl v Brně předběžným opatřením zakázán. Nejsem sám, koho tato zpráva „nadzvedla ze židle“, ačkoli jsem to vlastně čekal.

Již nějaký čas diskutujeme s kolegy na Břehu o otázce, do jaké míry může být obrovský rozmach informačních technologií pro dnešního člověka ještě přínosem, úlevou, a do jaké už spíše přítěží, nástrojem k jeho státnímu i úřednímu šikanování a terorizování. Dobrý sluha, ale špatný pán, říká se. Rozbujelá a nesmyslná on-line byrokracie, mohutné elektronické formuláře, měsíční kontrolní hlášení, nejnověji „balkánská“ elektronická evidence tržeb, EET – to vše by bez rozmachu informačních technologií nebylo možné, alespoň ne v takové míře. A asi by bylo líp.

Pochopitelně nikoho z vládních politiků nenapadlo položit si otázku, zda musíme skutečně evidovat a kontrolovat vše, co dnes díky moderním informačním technologiím evidovat a kontrolovat lze. Zda když technický pokrok něco evidovat a kontrolovat umožní, musíme to hned bezmyšlenkovitě zavést, bez ohledu na důsledky. Informační technologie nám skutečně mohou usnadnit život, pokud budou zaváděny rozumnými lidmi a umírněně, naopak úřední fanatik pomocí nich nastolí peklo na zemi.

Souboj dvou principů

Napadá mě, že Uber a EET vlastně tak trochu symbolizují dvě krajní polohy toho, jak lze s obrovským potenciálem informačních technologií nakládat. Buď je a bude využíván k tomu, aby byly věci jednodušší, ekonomičtější a pro uživatele přívětivější. To je svoboda, řekněme třeba Uber. Nebo je využíván přesně k účelu opačnému, aby byl život mnohem nesnesitelnější, byrokratičtější, plný nesmyslných kontrol, šmírování, bláznivých pokut a on-line sběru citlivých informací. To je nesvoboda, ztělesněná zejména EET.

Nemusím asi dodávat, že politici vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL vyvíjejí na celostátní i komunální úrovni „heroické“ úsilí, aby prosadili to druhé a tomu prvnímu přistřihli křídla.