EU kvůli uprchlíkům nedráždit. A brát dotace

Kdyby se vypsala soutěž o nejzvrácenější výrok, který česká politika zplodila na konto uprchlické krize, nemůže vyhrát ani Martin Konvička, ani nikdo od zelených, z progresivistického křídla ČSSD nebo TOP 09, abychom jmenovali obě extrémní pozice v české veřejné debatě. Nejperfidnějšího výroku se dopustil vicepremiér Andrej Babiš z ANO, když vysvětloval, proč se Česko obratem smířilo s porážkou na Radě ministrů vnitra, kde se rozhodlo o povinných kvótách na uprchlíky. Minimálně teoreticky byla ve vzduchu možnost následovat Bratislavu, jejíž premiér Robert Fico oznámil, že povinné kvóty prostě nezavede, i za cenu soudního postihu. Proč Praha nepůjde slovenskou cestou, vysvětlil místopředseda české vlády Babiš takto: „Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard korun ročně, měli bychom na dnešním summitu dát jasný návrh, jak krizi vyřešit systémově.“

To jsou klíčová slova v klíčové chvíli, a všechno, co ministr financí k uprchlické krizi vyřkl od té doby, jsou už slova vyslovená ex post a pro domácí publikum. Kdyby se jeho pozdější výroky měřily jen obsahem a nezkoumal se jejich časový a místní kontext, je třeba Babišovi přiznat, že mluví docela rozumně, jako ostatně celá vláda. Když v nedělní Partii TV Prima prohlásil, že „Německo páchá ekonomickou sebevraždu v přímém přenosu“, zdánlivě to byla ona působivá poloha nováčka ve vysoké politice s prořízlou pusou. Ve skutečnosti ale pro případ, že by k nim tyto výroky dolehly, Němci nebo šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker vědí, že to jsou jen řeči člověka, který v rozhodující chvíli veřejně přistoupil na ten nejvíc neomalený argument, na výhrůžku, že neposlušným se seškrtají dotace.

Příslušný referent by Junckerovi nebo Angele Merkelové do zprávy taky připsal, že Babiš je majitelem Agrofertu, největšího příjemce evropských fondů mezi českými firmami. Jak napsal týdeník Dotyk, za léta 2007–2013 to dělalo 4,9 miliardy korun, a zdaleka to nebyly jen ony nárokové dotace na hektar, o něž může žádat i ten nejmenší sedlák. EU může být Babišovi užitečná i jinak, připomeňme si zvýhodňování biopaliv. Babiš si prodloužení tohoto programu v české vládě sám navrhl, a když se z toho zásluhou opozice stalo politické téma, vláda se alibisticky rozhodla počkat na stanovisko Evropské komise. Ta začátkem září český program notifikovala, jakkoliv jinak Brusel doporučuje odklon od „babišovských“ biopaliv první generace k biopalivům generace druhé. Kde to jsme, když člověk s několika důvody neznepřátelit si EU dostane možnost spoluurčovat politiku země uvnitř EU?

Střety zájmů mohou být různé. Pochopitelný a adekvátně tomu oblíbený je střet zájmů, v němž si poslanec platí vlastní manželku jako asistentku. Pořád ještě v silách veřejnosti pochopit střet zájmů je situace, kdy politik nechá vydělat spřízněnou firmu tím, že neoficiálně ovlivní tendr. Další stupeň, kdy si člen vlády za bílého světla píše zákony pro svou vlastní firmu, už je bohužel nad síly veřejného mínění. A když potom onen ministr, jinak jeden z nejdůležitějších členů vlády, nepřímo přizná, že otázka budoucího složení společnosti je pro něj míň než jeho byznysový zájem na několik roků, dostali jsme se ve střetu zájmů do asi už nejvyššího možného vývojového stadia.

Nikde samozřejmě není psáno, že uprchlická krize musí skončit katastrofou, na to je v ní pořád hodně neznámých. Příliv do Evropy třeba nakonec nebude tak silný, jak se dnes všichni obávají. Možná že západní Evropa většinu příchozích skutečně dokáže absorbovat. Nebo si odpor veřejnosti vynutí rychlé zavření hranic a hlavně sociálních systémů v klíčových zemích. Nebo model povinných kvót zanikne na svou nesmyslnost. Ale co když to dopadne opačně, tedy že tu za třicet let budeme mít muslimskou menšinu, která se nedomestikuje a z velké části bude nepřátelská k evropské kultuře? V západní Evropě se při hledání důvodů, proč tam takové enklávy v minulosti vznikly, ukazováček často zastavil na kapitánech průmyslu, kteří kdysi lobbovali za dovoz tzv. gastarbeiterů, i když tím třeba jen o pár let prodloužili agonii neživotných průmyslových oborů. U nás by zřejmě za těch třicet let ve výčtu důvodů zaujala čestné místo babišovská mentalita příjemců dotací.