Zrádná ‚matka Angela‘? Když jde o plyn, nezná bratra

Angela Merkelová bývá v Česku kritizována za bezhlavou vstřícnost k přijímání uprchlíků, nerespektování dublinské úmluvy a za následný tlak na ostatní evropské země, aby přetíženému Německu ulevily tím, že akceptují povinné kvóty na rozdělení běženců. Málokdo jí přitom upírá, že když v létě svými slovy vytáhla stavidla před migrační vlnou, projevila tím v první řadě vůli pomoci bližnímu – jen šlo podle kritiků o projev příliš naivní, neprozíravý a v konečném důsledku nebezpečný pro celou Evropu. I kdyby kancléřka na svůj postup během uprchlické krize politicky doplatila, zůstává zapsána jako v jádru dobrotivá „matka Angela“ (časopis Der Spiegel ji na obálce zobrazil coby matku Terezu).

Ve stejnou dobu se ale ukazuje také poněkud sobečtější a cyničtější tvář Merkelové, jež pramálo konvenuje s jejími apely na solidaritu uvnitř EU. Zatím tuto odvrácenou tvář překrývá migrační krize, brojení proti teroru po útocích v Paříži a zostřující se mezinárodní situace na Blízkém východě. Pro evropské země ležící na východ od Německa by však měla být přinejmenším stejně znepokojující.

Řeč je o souhlasném postoji Merkelové k rozšíření plynovodu Nord Stream, jenž propojuje ruskou plynárenskou soustavu s jeho největším zahraničním klientem, tj. Německem, přímou cestou po dně Baltského moře. Obchází tedy Ukrajinu a další země na tradiční hlavní trase do Evropy, včetně České republiky. V září se plynárenský monopol Gazprom dohodl s německými společnostmi E.ON a BASF/Wintershall, rakouskou OMV, francouzskou ENGIE a britsko-nizozemskou Royal Dutch Shell na výstavbě třetí a čtvrté větve.

Chce-li euroskeptik uvést pádný důkaz o nefunkčnosti některého ze základních pilířů Evropské unie, může bez váhání jmenovat tzv. společnou energetickou politiku. O faktické zhroucení tohoto konceptu se lvím podílem zasadilo právě Německo, krom jiného také podporou Nord Streamu. Německá politická elita je s projektem historicky svázána. Smlouvu o vybudování Nord Streamu podepsal před deseti lety Vladimir Putin s někdejším sociálnědemokratickým kancléřem Gerhardem Schröderem, jenž po odchodu z úřadu začal pracovat pro Gazprom. Ten má v mezinárodním konsorciu na výstavbu většinový podíl (!), německým firmám patří necelá třetina. První větev Nord Streamu začala fungovat v roce 2011, druhá o rok později. Další dvě větve mají zahájit dodávky suroviny v roce 2019.   

Chvályhodnou roli hraje naopak Brusel, jenž usiluje o nižší závislost na dovozu ruského plynu a současně ponechání hlavního proudu dodávek přes Ukrajinu. Tím brání zájmy malých a středně velkých zemí z východní a jihovýchodní části unie, které jsou vysoce závislé na ruském plynu a nemají srovnatelnou alternativu (to platí hlavně o Balkánu). Že výpadek dodávek ukrajinskou cestou není něco nepředstavitelného, se mohla Evropa přesvědčit například během takzvané plynové krize v roce 2009 (Česko naštěstí může čerpat plyn ze severozápadního směru). Ruské tendence jsou zřejmé, ještě v roce 2011 proudilo přes Ukrajinu kolem dvou třetin ruských dodávek do Evropy, v současnosti je to už jen třetina. Kromě samotných dodávek jde také o příjmy z tranzitu – slovenský premiér Robert Fico v této souvislosti hovořil o „zradě“.

Čtěte také: Rusko oznámilo konec plynovodu South Stream

Před projektem Nord Stream 2 už od loňska varuje šéf Evropské rady Donald Tusk, v posledních měsících je velmi aktivní eurokomisař pro energetickou unii Maroš Šefčovič. Aktuálně se přidaly vlády desítky členských zemí včetně České republiky, které nyní připravují dopis Evropské komisi s požadavkem, aby se téma plynovodu otevřelo na prosincovém summitu EU. V praktické rovině má Unie omezené páky – právně  sice „nedosáhne“ na samotný Nord Stream, reguluje ovšem potrubí na pevnině. Díky tomu může Gazprom využívat jen polovinu plynovodu Opal, jenž navazuje na Nord Stream, protože musí umožnit přístup konkurenci (z tohoto pohledu vlastně ztrácí rozšiřování Nord Streamu smysl).  

Co na kritiku Nord Stream 2 říká Merkelová? Mluví o projektu co nejméně. Když se téma k její nelibosti nedávno otevřelo na uzavřeném jednání s poslanci za Evropskou lidovou stranu, přišla podle serveru Politico s kuriózním varováním: pokud Evropané odebírají ruský plyn a hádají se Putinovi před očima, kdo z toho plynu bude těžit zisk, jenom tím ruskému prezidentovi připomínají, jak je pro Evropu plyn z východu důležitý. Kancléřka však nepřesvědčila ani všechny německé křesťanské demokraty.

Je pravda, že německá vláda nemá ve zmíněných energetických firmách stoprocentní kontrolu a Merkelová nemá máslo na hlavě sama (z českého pohledu je pozoruhodné zejména energetické rusofilství Rakušanů). Když se ale objeví rozpor mezi finančními zájmy a strategickým cílem unie, právě tato velká Evropanka hraje jednoznačně ve prospěch německého průmyslu a proti EU. Bez ohledu na to, že pořád platí protiruské sankce.