Co nás čeká a nemine

Blogy
Alexander Tomský
Sdílet:

Největší ekonomickou událostí loňska byl nepochybně pokles ceny ropy za barel na 60 dolarů ze 100. Nízká cena jistě vydrží, protože největší exportér Saudská Arábie nehodlá snížit těžbu. Chce si udržet svůj podíl na trhu, poškodit Rusko a Írán, kteří podporují Sýrii a Hizballáh, a také těžaře, kteří mají vysoké náklady. Světový průměr činí zhruba čtyřicet dolarů, ale Saúdům to teče za pakatel čtyř a tak časem zlikvidují veškerou nákladnou těžbu nad šedesát, jako jsou ložiska ropných písků v Kanadě, vrty v Severním moři u Skotska a některé břidlicové v Americe.

Většina frackařů však ve Státech těží za čtyřicet a mnozí už utopili náklady, investovat sice nebudou, ale nějaký čas mohou produkovat dál jen za provozní náklady a tak nadprodukce dlouho vydrží. Světová poptávka už téměř neroste. Zajímavé, jak za posledních deset let stěhování obyvatelstva z venkova do měst (50 %), kde auta najezdí o polovinu méně a také lepší výkon nových motorů (30 %) a mnohem větší obliba malých vozů, snížily v Americe automobilovou spotřebu na jedno auto o polovinu. Levná ropa způsobí mírné hospodářské oživení. Konzum trochu stoupne, na rozdíl od mrtvých peněz v arabských fondech, získá hlavně Amerika, neboť se obchoduje v dolarech. V oslabeném euru palivo zlevní méně. Světová banka odhaduje tříčtvrteční procentní zvýšení světového HDP.

Dražší dolar relativně zvýhodní evropský export, ovšem Rusko, které dováží 70 % spotřebního zboží a poklesem rublu ztratilo už 40 % znamená pro Evropu ztrátu. A hlavně méně ruských turistů i méně ruských (černých) investic, které Evropě přinášely nepředstavitelné zisky hlavně do nemovitostí. Spočítat se všechny výhody a ztráty ani pořádně nedají, ale Evropa na tom o moc lépe v součtu nebude. Stárnoucí skansen.

Pro Západ je levná ropa jako slušné snížení daní; pro Rusko, Venezuelu, Írán a Nigérii naprostá tragedie. Co se tam bude dít nevíme, jen samoděržaviec Putin je i navzdory nadcházející recesi natolik oblíben, že protesty očekávat nelze. Nomenklatura, ta co nemá miliardy, bude sice nešťastná, ráda jezdí do Evropy, financuje své děti na západních školách, je zvyklá na západní konzum a pokud na to bude mít, z Ruska odejde. Emigrace však už dlouhodobě demokratickou opozici oslabuje. Rusko se bude orientovat více na Asii a bude muset zvýšit i svou domácí produkci. Ukrajinský konflikt bude doutnat. Nebo taky ne. Na palácový převrat je ještě brzy.

Jeffrey Tayler (Foreign Policy) fantasticky spekuluje zda by Putina, aby odvrátil pozornost od ekonomiky, nenapadlo pošťouchnout nacionalisty v převážně ruském městě Narva v Estonsku. Politologové rádi fantazírují, neznají tradiční trpělivost a opatrnost ruských vládců. Krym spadl Putinovi do náruče sám.

Americká burza na levných půjčkách „investorů” překonává opět všechny spekulativní rekordy a není divu při federálních úrocích mezi 0 - 0,5 % a mohl by splasknout. Pokud by se tak stalo, jsou všechny prognózy na nic. Černé labutě předvídat nelze. Americké hospodářství vzroste nejméně o tři procenta HDP, čínské tak o šest, eurozóna bude stagnovat na jednoprocentním růstu. V Evropě se daří z větších států jen Británii, ta snad přidá 2, 5 procent. Poprvé od války předhonila Francii v HDP i počtu obyvatel.

Jak ale předvídat politiku? Očekával snad někdo ruskou anexi Krymu nebo zjev krvavého Islámského státu v Iráku a v Levantě, který svou brutalitou předčí i Al Kajdu a neporažený Tálibán v Afghánistánu? ISIS dokonce přilákal možná až dva tisíce mladíků muslimského původu narozených v Evropě a rozdrcen hned tak nebude. Inspiroval svou vizí kalifátu další bojůvky v neklidné severní Africe. Američané se do bombardování nehrnou o invazi ani nemluvě. A z válečné Sýrie bude uprchlíků přibývat i do Evropy.

V Evropě se zdvihá proti islámským přistěhovalcům čím dál větší odpor, dokonce i v tolerantní Skandinávii. Ve Švédsku málem padla vláda a v Dánsku odpůrci o vládě rozhodují. Německo zažilo dosud největší demonstraci proti islamizaci a nešlo to už svést na okrajové skupiny extremistů, jak tomu bývalo v minulosti. Bude-li Evropa i nadále hospodářsky stagnovat a přijímat uprchlíky, antiimigračních euroskeptiků bude valem přibývat, zvláště ve Francii.

Na konflikt je teď zaděláno v Řecku. Alexis Tsipras, demagogický vůdce extrémní postkomunistické levice vyhrožuje Unii (respektive Německu) ani ne tři týdny před volbami, že Řecko opustí euro, nebude-li státní dluh odpuštěn nebo bezúročně rozložen na malé splátky do daleké budoucnosti. Německá kancléřka, která už jednou přinutila Řeky, aby volili správně (2010), kontruje, že za nesplácení (deafult) budou Řekové vyhozeni z eurozóny.

Řecko je po pěti letech unijní pomoci (?) v děsivé situaci. Ekonomika klesla o 25 procent, víc než za světové krize 30 let. Nezaměstnanost 26 %, mladých lidí pod 35 let dokonce 45 % a bylo by jich víc, kdyby neemigrovali. Ti nejschopnější budou chybět a bude hůř. Státní dluh 177 % HDP a nepatrný tzv. primární přebytek rozpočtu (bez splátek) dluh nikdy nesplatí, to nejde, věřitelé musí jednou tratit. Polovičaté reformy pracovního trhu a škrty v rozpočtu bez investic z deflační krize vést nemohly. Ekonomika ovládaná astronomicky zbytnělou byrokracií měla zbankrotovat, kvůli euru však nesměla. Argentina se z krachu vymanila za čtyři roky, Island za rok.

Toho se však Řekové smrtelně bojí a Angela Merkelová, to dobře ví a tak jako Tsipras blafuje. Euro a Unie je totéž, prohlásila kdysi ideologicky a najednou prý vypovězení Řecka eurozónu posílí. Kancléřčina hrozba nejspíš zapůsobí. Tsipras absolutní většinu nezíská a bude muset vládnout v koalici. Extrémní situace vyvolává extrémní politiky. Odpor vůči společné měně už zasáhl Itálii i Francii. Fiskální ani monetární řešení neexistuje, jen disciplina škrtů. Teoreticky by jižní státy mohly Německo v Evropské bance přehlasovat a  “tisknout”, tím by ale projekt eura skončil. Co kdyby to ale geniální politička myslela vážně? Vyhostit nedisciplinované a posílit zbylou eurozónu? Chystá se snad zrod eura Severu?

A ve skrytu pokračuje IT a internetová revoluce, která mění obchod i průmysl. Chytré mašiny přebírají lidskou práci (nejen manuální) a nikdo neví, jaké to bude mít důsledky. Křišťálová koule stále chybí.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz