Přírodní zákony platí i na Šumavě

Pan poslanec Jan Zahradník v Echu24 tvrdí, že Hnutí DUHA vyzývá veřejnost, aby se vyjadřovala k návrhu novely zákona o ochraně přírody, a poskytuje lidem neúplné informace.

V prvním případě má pravdu, v druhém se ovšem mýlí. Hnutí DUHA neskrývá, že po léta usiluje o ochranu divočiny na Šumavě. Tento přístup aktivně podporují stovky tisíc lidí. Jen petici za dobrý zákon na její ochranu – takový, který ochrání unikátní divokou přírodu v našich národních parcích – podepsalo přes 60 tisíc lidí. Je přirozené, že lidé u nás hledají informace. Vědí totiž, že máme ve svých řadách experty a hlavně že nesledujeme na Šumavě nekalé komerční záměry, ale stojíme za ochranou přírody a udržitelným rozvojem národního parku šetrnou turistikou.

Ač to pan poslanec naznačuje, tak Hnutí DUHA neposkytuje neúplné informace z nevědomosti, natožpak záměrně. Zkreslené informace poskytl v článku naopak on.

Jakkoliv si vážíme pana docenta Pokorného, jehož obavy o vodní režim Šumavy článek cituje, raději v této otázce spoléháme na výsledky vědeckého bádání. Nedávný výzkum docenta Jakuba Hrušky, předsedy platformy Vědci pro Šumavu, a kolektivu odborníků ukázal, že ponechání lesa přirozenému vývoji zásoby vody neohrozí. Experti na příkladu povodí Modravského potoka zjišťovali, zda plochy lesů s uschlými dospělými stromy a mladým přirozeným zmlazením ovlivní vodní bilanci krajiny. Právě toto území bylo napadeno kůrovcem nejvíc. Třetinu jeho území tvoří lesy ponechané přírodě s uschlými stromy, třetinu vykácené holiny a třetinu lesy nenapadené kůrovcem. Srovnání průměrných ročních odtoků i maximálních a minimálních denních za posledních šedesát pět let ukázalo, že usychání starých stromů při proměnách lesů v bezzásahovém území žádný z uvedených parametrů neovlivnilo.

Největší narušení vodního režimu představují asfaltové a jiné zpevněné cesty v lesích, kde voda nemůže zasakovat a jež fungují doslova jako drenáž, která odvádí vodu z území rychle pryč. A právě poslanec Jan Zahradník a celá ODS prosazují dlouhodobé udržování i zbytečných cest v šumavském národním parku. Usilují vtělit tento škodlivý projekt do zákona jako mapu cestní sítě v jeho závazné příloze.

Ačkoliv článek pana poslance naznačuje opak, přírodní zákony platí nejen v Severní Americe, ale i u nás. Obrázek uschlého, mrtvého lesa existuje pouze v myslích neznalých lidí, na Šumavě jej nenajdeme. Pod padlými kmeny velikánů bují nový život – opravdový divoký prales. Ze zkreslujících leteckých snímků (jako byl ten ilustrující článek pana poslance) to samozřejmě vidět není, na to je potřeba do lesa vejít. Také výroky o smrkové monokultuře na Šumavě jsou zkreslující. V nejvyšších polohách hor rostou téměř čistě smrkové lesy přirozeně. A přirozené je i opakující se a fascinující divadlo zániku lesa a jeho přirozené obnovy. Nové stromy jsou pak odolnější, neboť jsou potomky zejména těch nejsilnějších jedinců, kteří odolali například kůrovci.

Samozřejmě v nižších polohách, kde byly smrky vysazeny uměle, je potřeba zasáhnout a vysazovat jedle či listnáče. Ale to ekologická organizace nerozporuje.

Hnutí DUHA spolu s vědci prosazuje, že polovinu národního parku lze okamžitě ponechat divoké přírodě a obdivu turistů – mimochodem přinášejícím do regionu nejvíc peněz a pracovní místa. Druhá polovina – lesy, louky a území obcí – má patřit šetrnému hospodaření místních lidí.

Vždy mě udivují lidé, kteří odmítají regulace v ekonomice a zároveň prosazují regulace přírody v národních parcích. Nemohu se však zbavit dojmu, že nejde o upřímnou – jakkoliv marnou – snahu, aby les vypadal přesně podle představ člověka, ale spíš o snahu odstranit regulaci komerčně zajímavé těžby dřeva a developerské výstavby v národních parcích.