Jsem Martin Schulz, váš Antitrump. Knihkupec, který ohrožuje Merkelovou
TÝDENÍK ECHO
NOVÉ
2
Do německé politiky vletěla kometa a nad pokračováním kariéry „nejmocnější ženy světa“ Angely Merkelové se rázem objevil otazník. Martin Schulz byl do konce loňského roku předsedou Evropského parlamentu, teď se po letech vrací na domácí půdu – a hned jeho sociálnědemokratická strana (SPD) v některých průzkumech dramaticky vylétla, z úrovně mezi 20 a 22 procenty na 28–30, v jednom průzkumu na 31 bodů.
Náskok křesťanskodemokratického bloku CDU/CSU kancléřky Merkelové se z obvyklých 15 procent smrskl na jedno dvě procenta, a v senzačním průzkumu společnosti INSA ze začátku února SPD dokonce o bod vedla; něco takového se jí stalo naposledy před deseti lety. Z velké míry je to Schulzova osobní zásluha: na přímou otázku, kdo by byl lepší kancléř, mu dává přednost 50, zatímco Merkelové pouhých 34 procent Němců.
Jen za první dva týdny po zjevení Schulze prý do SPD vstoupilo 4200 nových členů (tady je co napravovat, za poslední čtvrtstoletí se členská základna smrskla víc než o polovinu – z 940 na 430 tisíc). Sociální sítě zažívají schulzománii, přenesla se odtud i do velkých médií. Byla by vlastně úplně přirozená – SPD je druhá velká „lidová“ strana, a protože CDU má kancléřku už dvanáctým rokem, přišel čas na změnu. Merkelová sice zůstává populární, ale hodně se za ta léta okoukala. Přesto je ta schulzománie zvláštní a v Evropě nevídaná. Kometa Schulz je typově funkcionář okresního výboru, názorově jeden z nejfanatičtějších „Evropanů“ dokonce i v Bruselu.
V době, kdy se Amerika a Británie politicky radikálně odstřihly od levicově-liberálního paradigmatu a internacionalismu, Němci propadají kouzlu člověka, který to paradigma ztělesňuje se všemi jeho limity. Západ, k němuž jsme se 27 let vztahovali, se ocitá v napětí mezi dvěma krajními póly. O Donaldu Trumpovi už byly popsány tuny papíru, ale kdo je Martin Schulz?
Klinika – knihkupectví – radnice
První odpověď zní: jeden ze služebně nejstarších eurokratů. V Evropském parlamentu od roku 1994 do minulého měsíce strávil přes 22 let. Němci zůstávají posledním velkým národem v Evropě ochotným považovat kariéru v evropských institucích za bonus, cestu k rozvoji osobnosti, za způsob, jak poznat svět.
Z křesla starosty čtyřicetitisícového německého města Würselen Schulz povýšil rovnou do Bruselu, ale to je prý výhoda, aspoň nestačil svůj pohled zdeformovat pobytem v berlínské bublině a svou vlast dokáže pozorovat optikou malého člověka.
Sám disponuje životním příběhem někoho, kdo v dětství musel zápasit s nepřízní osudu, a přesto to někam dotáhl. Takové životopisy byly mezi sociálnědemokratickými lídry běžné v dobách, kdy jejich strana ještě reprezentovala dělnickou třídu, a jistě i proto je Schulz uvnitř SPD dnes tak oblíbený. Narodil se do rodiny policisty ve vesničce Hehlrath, pár kilometrů od hranic s Lucemburskem. Schulzovi bydleli ve služebním bytě přímo nad policejní stanicí. Na dohled od bytu začínal povrchový hnědouhelný důl. Rodina byla politicky smíšená, otec sociální demokrat, matka konzervativní katolička (a členka CDU). Martin studoval na katolickém gymnáziu. Dvakrát však propadl, gymnázium nedokončil, nemá maturitu, a tím pádem ani vysokou školu.
Jeho PR kampaň tvrdí, že problémy ve škole byly dány láskou k fotbalu. Hrál na postu obránce v místním oddíle a snil o kariéře profesionálního fotbalisty, než si ovšem zranil koleno a s fotbalem byl konec. Ale třeba Schulzovi nevyhovoval katolický ráz školy, možná mu prostě nešlo učení. Ještě uvidíme, že dodnes trpí kognitivními potížemi.
Začal se učit na knihkupce a přitom propadl alkoholu. Věci prý zašly tak daleko, že v noci 26. července 1980 – jeho marketéři z nějakého důvodu považují za nutné uvádět přesné datum – chtěl čtyřiadvacetiletý Schulz spáchat sebevraždu.
