Držitel Nobelovy ceny míru, který ‚podvrací svůj stát‘

V demokratických zemích si lidé často stěžují na nezájem úřadů a netečnost vlády k civilním občanům, v autoritativních režimech bývá toho zájmu často až moc. Své by o tom mohl vyprávět čínský disident Liou Siao-po, asi nejznámější aktivista a politický vězeň v zemi. Držitel Nobelovy ceny za mír si odpykává již počtvrté trest za mřížemi, tentokrát za „podvracení režimu“. Skutečným důvodem je mimo jiné založení Charty 2008, která inspirovaná Chartou 77 žádá dodržování lidských práv, jež jsou v nejlidnatější zemi světa hrubě porušována.

Literární kritik, spisovatel a bývalý univerzitní profesor Liou Siao-po na sebe poprvé výrazněji upozornil v 80. letech, kdy se ve svých publikacích nezdráhal tvrdě kritizovat oficiální doktríny i státní systém. Šokoval tím tehdejší literární obec i ideologické kruhy.

Po získání doktorátu působil jako hostující lektor v zahraničí, například na univerzitě v Oslo nebo na prestižní newyorské Kolumbijské univerzitě. Po vypuknutí studentských nepokojů v roce 1989 se však ze Spojených států vrátil zpět do Číny a protestů v Pekingu se aktivně zúčastnil.

Spolu s dalšími třemi „gentlemany“, jak se této čtveřici přezdívá, se Siao-povi podařil vyjednat odchod protestujících studentů do bezpečí. Předpokládá se, že při masakru na náměstí Tchien-an-men se tím zachránily stovky dalších životů.

Z vězení do vězení

Po studentských protestech Siao-pa poprvé zatkla policie. Ve vězení strávil osmnáct měsíců a všechny jeho publikace byly v Číně zakázány. Po propuštění na svobodu se Liou Siao-po rozvedl se svou první manželkou, která emigrovala i s jeho synem do USA. Také aktivista měl možnost utéct na Západ, rozhodl se ale zůstat doma a své zakázané práce publikoval v zahraničí.

Podruhé Siao-pa zatkla policie v roce 1995. Na svobodu se dostal po devíti měsících, moc dlouho si ji však neužil. Na konci roku 1996 byl zatčen znovu, tentokrát za výzvu k mírovému uspořádání vztahů Číny s Tchaj-wanem, a následující tři roky strávil v pracovním táboře. Během odpykávání trestu se oženil s čínskou umělkyní Liu Xia.

Po propuštění z vězení se podílel na založení nezávislého čínského PEN klubu, pobočky celosvětového sdružení spisovatelů, které mimo jiné bojuje za svobodu projevu a podporuje politicky perzekuované autory. Nyní je jeho čestným prezidentem.

Čtěte také: Ten, který promluvil v zemi ticha

V roce 2008 se Siao-po stal jedním ze spoluautorů a prvních signatářů Charty 2008, která požaduje dodržování lidských práv zakotvených v čínské ústavě. V souvislosti s chartou byl Liou Siao-po poslán na 11 let do vězení za „podněcování k podvracení státní moci“. Jeho uvěznění vyvolalo ve světě desítky nesouhlasných reakcí, také v Praze uspořádaly významné české osobnosti na jeho podporu protest.

Siao-po získal řadu světových ocenění, za rok 2008 také cenu Člověka v tísni Homo Homini. Spolu s ním byla cena symbolicky věnována také všem signatářům Charty 2008, která je přímou pokračovatelkou české Charty 77.

„Vzdor tomu, že byl Siao-po za svoji činnost dvakrát vězněn a je neustále pod dohledem policie, neváhal se nikdy zastat nespravedlivě stíhaných a mučených kolegů, svobodně psát, mluvit, vystupovat, a denně se tak vystavoval nebezpečí dalších perzekucí a věznění. Ve svých aktivitách navíc vždy prosazoval myšlenku univerzálnosti lidských práv a nenásilný způsob řešení konfliktů, na které ovšem státní moc odpovídá demagogickou interpretací čínských kulturních tradic a nejhrubším násilím, jako při na náměstí Ťien-an-men v roce 1989. Zvláštní ocenění si zaslouží i díky snaze o zajištění rovnosti obyvatel měst a venkova či ochrany životního prostředí,“ uvedl tehdy ředitel společnosti Člověk v tísni Šimon Pánek.

Dva roky poté a po zatčení, v roce 2010, získal Liou Siao-po Nobelovu cenu míru. Ocenění, na které disidenta nominovali mezi jinými Václav Havel a Karel Schwarzenberg, následně vyvolalo ostrý nesouhlas Číny. Ocenění uvězněného disidenta nemohla převzít ani jeho manželka.

V současné době je Liou Siao-po stále ve vězení. Podle rozhodnutí soudu by měl být propuštěn až v roce 2020.

Čtěte další PŘÍBĚHY HRDINŮ, kteří bojuji za svobodu a důstojnost