Žijeme operetní normalizaci

Tak jsme se od primátorky Krnáčové dozvěděli, že je potřeba zakázat v centru Prahy auta. Prý by do něj v budoucnu směly jenom elektromobily. Smutné je, že podobné úvahy v současné době nikoho příliš nepřekvapují. Je to totiž další z kamínků do mozaiky postupného ubývání a ukrajování našich svobod.

Vždycky je ale potřeba najít nějaký úctyhodný důvod. Takže v zájmu ochrany našeho zdraví se zavede Národní registr hrazených zdravotních služeb a zakáže kouření v restauracích. (Jako nekuřákovi by mi to mohlo být jedno, ale o tomhle by přece měli rozhodovat hospodští a ne stát.) Ve jménu boje proti nepoctivcům stát buzeruje podnikatele a živnostníky kontrolním hlášením a elektronickou evidencí tržeb. V rámci boje proti hazardu a nenávistí se objevují nápady na cenzurování internetu. A takto bychom mohli pokračovat dál, počínaje centrálním registrem bankovních účtů, přes omezení prodejní doby obchodů až po prolomení domovní svobody kvůli tomu, čím topíte.

Už jenom čekám, kdy nějakou chytrou hlavu, třeba Matěje Stropnického, napadne, že by stát mohl začít kontrolovat, čím doma svítíme, aby se náhodou neplýtvalo energiemi. Ministr Němeček by si mohl v nějaké světlejší chvilce zamanout, že začne dohlížet na to, co jíme, abychom byli zdravější. A koneckonců i s porodností jsou dneska problémy, tak by třeba mohla Michaela Marksová dohlížet na to, co děláme v ložnicích.

Asi jsme už zapomněli, jaké to je žít v nesvobodě. Nevracíme se sice do tuhé normalizační éry, kdy jsme museli žádat o výjezdní doložky a devizové přísliby, kdykoli když jsme chtěli překročit hranice, a kdy o tom, jestli budou naše děti smět studovat, rozhodovali partajní funkcionáři a uliční výbory. Ne, to ne. Historie se nikdy neopakuje, ale když už se opakuje, tak se opakuje jako fraška. A právě to nyní zažíváme, operetní normalizaci.