Bojujme na všech frontách – i o prezidenta

Nestoudná taškařice kolem vládní koalice a nedůstojné chování prezidenta Miloše Zemana opět poukázaly na to, že Občanská demokratická strana by měla kvůli volbám do Poslanecké sněmovny i volbám prezidenta, které budou následovat, bojovat na všech frontách. Jako sebevědomá strana s jednoznačným ideovým základem a jasnými cíli by proto měla nominovat i svého vlastního kandidáta na prezidenta České republiky.

Důvody, proč mít vlastního kandidáta, jsou strategické, taktické, finanční i vnitrostranické. Při kampani do Poslanecké sněmovny a v prezidentských volbách se totiž nabízí mnoho synergií, které se nemusí opakovat několik let.

Zde je 5 důvodů, proč by ODS měla mít svého vlastního stranického kandidáta:

1. Volby do Poslanecké sněmovny a hlasování o prezidentovi na sebe navážou, kampaně se dají umně propojit. Vybraný kandidát či kandidátka se může ucházet o křeslo jak do Sněmovny, tak později o Pražský hrad. Byla by na něj v kampani do dolní komory parlamentu upřena enormní pozornost, to pomůže celé straně.

2. Kampaně se dají finančně propojit, tím strana výrazně ušetří.

3. Témata pro sněmovní i prezidentské volby mohou být za současné roztěkané politické situace hodně podobná. ODS má jasně stanovené priority programu, ty se pro oba typy těchto voleb moc lišit nemusí.

4. Svébytná parlamentní strana, která aspiruje na to, aby opět vládla, prokáže svoji vitalitu a perspektivu voličům i tím, že nabídne svého prezidentského kandidáta. Strany, které ho nemají, spíše potvrzují svoji personální vyprázdněnost nebo obavy z výsledků volby.

5. ODS by měla svoji prezidentskou nominací dokázat, že stranický kandidát může být daleko lépe ideově vybaven a může mít oporu v odborném i parlamentním zázemí strany, než takzvaní nezávislí kandidáti, kteří se rojí na politické scéně. Na kom jsou vlastně podobní lidé závislí, se bohužel dozvíme většinou až po volbě a to není správná cesta pro Českou republiku.

Slyším i námitku – nemáme dát možnost opakovat „popravu“ dalšího kandidáta, jak se to stalo v roce 2013 s Přemyslem Sobotkou. O něčem takovém ale sebevědomá strana uvažovat nemá, nesmí si porážku připouštět, pak by nemělo smysl kandidovat ani na jiné posty.

Jistě chtějí všichni slyšet, koho by tedy ODS kandidovat na prezidenta či prezidentku měla. Dobrých potenciálních kandidátů máme několik. A protože již předem slyším výhrady ke každému jménu, které může zaznít, bude to beze jmen. Což takhle nějaký bývalý ministr, nebo nějaký „fanoušek nikotinu“ nebo přítelkyně střelných zbraní … nebo. Určitě bychom našli i další.

Silné Česko by proto mělo mít silného kandidáta z řad ODS.

Čtěte také: Ztroskotanci a samozvanci na Václaváku. ODS si dobírá šéfa ANO