A ten Rusák Remek, česky ani nemek
Když člověk dobrovolně žije na okraji společnosti, nesmí se divit, že rozhodnutí, která mainstream dělá, jsou obvykle odlišná, než jaká by považoval za dobrá, slušná, spravedlivá atd. S tím už jsem se smířil, naučil žít a celkem mi to nedělá potíže, protože jak často říkám - čím je mainstream víc v prdeli, tím je v undergroundu lépe a útulněji. Ale přece jsou někdy momenty, kdy mi je z rozhodnutí "lidu" dost na blití.
Sledoval jsem totiž, jak dopadne Vladimír Drápal ve volbách do Rady Českého rozhlasu, a ten popsaný pocit se mi beze zbytku dostavil. Drápal, který je v undergroundu znám pod přezdívkou "Lábus", nepostoupil ani ze základního kola, ale to bych celkem skousnul. No, prostě tam androše nechtějí. Rozhlas je ostatně většinové médium a Lábus, který ve veřejném prostoru funguje jako vydavatel hudebních nosičů, organizátor a zprostředkovatel hudebních pořadů (to ostatně dělal v undergroundu už za bolševika) a zároveň i úspěšným ředitelem lounského divadla, je androš - a tomu zástupci lidu důvěru přece nedají.
Pocit hnusu se však dostavil teprve, když jsem se dověděl, koho tedy vlastně zvolili. Jedním ze dvou vyvolených je pan Jiří Vejvoda, bohužel registrovaný v seznamech spolupracovníků StB pod krycím jménem Vodnář v kategorii „důvěrník“. I když soud rozhodl o tom, že má vyčištěné lustrační osvědčení, nemění to nic na tom, že evidován byl a to je litera lustračního zákona. Za roky, kdy se této problematice věnuji, ať už jako zpravodajský důstojník nebo badatel, mám k těmto soudním verdiktům dost zdrženlivý postoj, popravdě řečeno - dost se jim chechtám. Zpravodajské informace nemají zpravidla validitu soudního důkazu a ještě k tomu si už žádný řídící orgán „nevzpomíná“ na tajné spolupracovníky.
No, abych to shrnul. Lábus byl také v evidenci StB. Ovšem v kategorii "nepřátelská osoba". Prostě šlo o souboj mezi dvěma registrovanými, ze kterých si zástupci lidu vybrali toho, který měl k StB blíže. Odůvodnění tomu dává korunu. Jde prý o "kredibilní a integrovanou osobnost".
V této souvislosti, když uvažuju o zastupitelské demokracii vůbec, vkrádají se mi na mysl neodbytné otázky, kdo formuje koho - „lid“ volené zástupce, nebo je to spíš naopak. A kdo vlastně jsou ti volení zástupci vyšlí ze svobodných voleb? A jakou hodnotu mají ty svobodné volby, když v těch posledních se na prvním místě umístili příjemci sociálních dávek, na druhém profesionální americká volební agentura, na třetím nostalgici diktatury proletariátu. Překvapivě Lukoil téměř nebodoval, ale ten už má zainvestováno z voleb předminulých.
Státostrana, nebo spíše prezidentostrana, se totiž nekonala. I když jsme všichni platili kampaň jejího hlavního volebního lídra jako mourovatí. To bylo nějakých kilometrů najetých prezidentskými limuzínami. Ještě že měli to transparentní jméno – Zemanovci, vyhovuje mi totiž, když má strana svoji ikonu hned v názvu. Prosím vás, pane Štětino, nechte komunistům jejich jméno. Kdo by četl ty dlouhé cinty volebních programů. Takhle aspoň každý hned vidí "vo co go". Kdyby se přejmenovali na Stranu dobra, zase bychom museli sestavovat slovník newspeaku. U Zemanovců je taky jasno, jde o partaj hašteřivou, arogantní, malichernou, trucovitou... No, vždyť sami víte, jak se snaží být jako ON. Místo toho, aby byla povinná volební účast, bylo by záhodno, aby některé strany měly slovo "zemanovci" povinně v názvu. Orientace na politické scéně by byla rychlejší a efektivnější.
Ať už je účast povinná nebo ne, prachy jsou jako vždy až na prvním místě. To, že se výstavba Temelína odkládá, signalizuje, že volební klání dopadlo vlastně plichtou. Oni v centrále Lukoilu nemají nijak naspěch, jimi podporovaný hradní pán má před sebou ještě čtyři roky a jeho velvyslanec v Moskvě Vladimír Kosmonautovič taky nějak tak. Ten se tady nedávno objevil asi cestou z hradního mejdanu (na který jsem taky přispěl, bohužel ani nevím kolik).
Jeho zastupování v zájmu této země mě ještě více děsí než v případě zástupců lidu. Pamatuji si dobře, jak po brilantně přečtené zdravici z kosmu, kde děkoval straně a vládě, pak si ale nebyl schopen vybavit ani slovo česky, když s ním novináři chtěli mluvit na živo a po několika dlouhých „é“ se zmohl na prohlášení, že "trenýrovka byla ťažolaja". Není divu, že pak v androši koloval popěvek "a ten Rusák Remek, česky ani nemek." Akceptoval bych, kdyby byl velvyslancem Ruska v České republice, ale opačně mi to nahání hrůzu. Po všech těch ujištěních, "jak si bude s ruskými činiteli skvěle rozumět", se teď bojím, aby náhodou nepodepsal nějaký "zvací dopis".
Internet tu zatím nikdo nevypíná, a jestli tajná finanční policie páána Báábiše nevletí do redakce Echa24, zase se ozvu.
