Hra o trůny 4/10: Tywin jako Jaromír

Letos poslední díl odvysílán. Naštěstí. Bylo to totiž vyčerpávajícím alespoň pro mě. Jsem uondán, jako kdybych musel šlapat ze Zimohradu do nějakého jiného hradu, nesl při tom na zádech skomírajícího Horu, který by mi do ucha funěl ty svoje hornaté výpary, měl v patách úchyla Ramsaye a zdálky slyšel cinkot jeho soupravy řezných nástrojů a kromě toho mi v uších celou dobu hrála píseň Rain of Castamere, ta jediná píseň, která v Západozemi existuje. Ona je vlastně docela dobrá, ale ne zas až tak. Totéž se dá asi říct o celém tom seriálu. Spoilery následují.

Minulý díl byl zapláclý tou velkou bitvou, ve finále se toho proto muselo uzavřít docela hodně, autoři jako kdyby se dostali do pozice účastníků závodu, kdo chvíli před zavíračkou stihne oběhnout nejvíc barů. Nakonec to tak nějak stihli. Ale popořádku.

Správní chlapi besedují

Jon Sníh je zdrcený, protože mu prokláli Ygritte. Vyrazil proto na tu anoncovanou sebevražednou misi – pod záminkou vyjednávání skolit Manceho nájezdníka, v průběhu operace hrdinně zahynout a ukončit tak svůj srdcebol, případně vytvořit předpoklady pro setkání s milovanou na onom světě, kdy by mu Ygritte mohla střílet šípy do zadku na věky věků, což by on kvitoval svým charakteristickým – zadumaný a přesto šťastným – pohledem.

Správní chlapi totiž jeden druhého podřezávají s respektem. Atentát nevyjde, Jon už už klepe na nebeskou bránu. A najednou! Bum ho! Objeví se Stannis a jeho jízda a Divoké rozpráší.

Mance Jona přijme, pobesedují o situaci na bojišti, připijí na památku mrtvých přátel, jak už to tak dělají správní chlapi, kteří jeden druhého za chvíli budou muset podříznout. Správní chlapi totiž jeden druhého podřezávají s respektem. Atentát nevyjde, Jon už už klepe na nebeskou bránu. A najednou! Bum ho! Objeví se Stannis a jeho jízda a Divoké rozpráší. Jon se za Manceho přimluví a vůdce Divokých je ušetřen – to by mohl být začátek jednoho krásného přátelství. Stannis ale sebou má tu svou čarodějnici Melisandre. Měl jsem dojem, že dělá na Jona oči během obřadního pálení mrtvých, jež byli třeba trochu popohnat, aby nedošlo k přezombení. A Melisandre je zrzka! A Ygritte byla taky zrzka! Aby v Jonově hlavě nedošlo k nějakému nešťastnému krátkému spojení. Není totiž zrzka jako zrzka a krásné přátelství s Melisandre je v zásadě nemožné. Pro Jona určitě.

Královna draků za všechny peníze!

Daenerys má problém s draky. Snaží se být dobrou královnou města Mereen a nešťastný poddaný si stěžuje, že mu prolétající drak spálil robě. Daenerys je tím pohnuta, zajde za draky a dá jim obojky, aby byla děcka nadále v bezpečí. Královna draků za všechny peníze! Pročpak ji asi všichni tak baští? Protože má draky! A k čemu si Daenerys myslí, že jsou draci? Aby roztápěli pekařské pece, aby každý měl dostatek slaďoučkých koblížků dle zásluh i potřeby? Ne! Smysl draků je lítat vzduchem, trhat a pálit. A jestli se s tím Daenerys těžko srovnává... jako chápu to. Ale to se pak nedá dělat nic jiného než vyklidit trůn královny draků! A ne snít o kompromisech typu: draci spokojení a děti nespálené. Už to vidím příští rok – Daenerys a její vnitřní boje hezky přes deset dílů a nikde žádná pořádná dračí akce.

Řekne Branovi pár mouder toho typu, jaký do mysteriózních starců převtělení tříocí havrani rádi trousívají.

Bran. To je ten postižený a jasnovidný kluk, který se svou partou táhne za zeď, kde mu chce tříoký havran říct něco moc důležitého. Tak ho našel. Cestou se ale pobili se zombies, kteří byli i havranova doupěte schovaní pod ledem. Zamražování je možná vůbec vhodná metoda údržby zombies. Radši si nepředstavuju ten puch, který zavládne v Západozemi, až armáda nemrtvých dorazí z mrazivého severu na jih za Zdí a roztaje tam. Naši hrdinové zombies přemůžou, mimo jiné díky tomu, že Bran přepne Hodora na dálkové ovládání (nemám sílu vysvětlovat jak to funguje, ale funguje to). Taky tam umře kluk, jehož jméno jsem si nezapamatoval a teď už nebudu muset, velké uspokojení mi to ale nepřináší, objeví se místo něj deset takových – jasná věc. Tříoký havran v jeskyni má tajemné hnízdo ze spousty větví, u příležitosti návštěvy se převtělil do mysteriózního starce. Řekne Branovi pár mouder toho typu, jaký do mysteriózních starců převtělení tříocí havrani rádi trousívají. Být Branem položím si otázku, jestli tohle fakt stálo za trmácení nebezpečnými končinami a prosekávání se hordou zmrzlých zombies s pomocí Hodora na dálkové ovládání. Branem ale nejsem, je jím Bran.

Paradoxní plody Ohařovy výchovy

U Lanisterů to ale bylo psychodrama jak z partesu. Cersei se vzepřela manipulativnímu a krutému tatínkovi Tywinovi a krutě manipulovala otcem svých synů bratříčkem Jaimem, který ji ovšem onehdá znásilnil, tudíž si ti dva nemají co vyčítat. V Jaimem v sobě ale má taky kus dobrého srdce (levá chlopeň, řekl bych). Pustí z vězení Tyriona a zajistí pro něj únikovou cestu. Jenomže Tyrion si potřebuje něco uzavřít. Probrat s tátou – krutým a manipulativním Tywinem – jak se k němu celý život choval, jak jím opovrhoval, jak ho ponižoval a k smrti odsoudit nechal. V Tywinově ložnici ale najde svou milovanou Shae, což Tyriona – tu hlavu jednu chladnou a skoro za všech okolností pobavenou – přeci jenom dost rozruší.

Tedy je to takový Jaromír light. Ten reálný byl sedě na záchodě proboden, přičemž byl už v důsledku řešení dřívějších mocenských sporů vykastrován a oslepen.

Dojde k přetečení pomyslného poháru a při vší pomyslnosti té nádoby je ten přetek dost reálný. Tyrion zabije Shae, dost při tom trpí, Shae taky, možná ještě o trochu víc. A pak si jde promluvit s tatínkem, vezme si kuši, což se ukáže jako dost prozíravé. A kdepak je tatínek, na záchodě sedí. A Tyrion na něj kuš namíří. A Tywin si myslí, že to dá, že se z toho nějakým krutým a manipulativním způsobem vykecá, ani se z toho prkénka nebude muset zvednout. Ale Tyrion už je za hranicí ukecatelnosti. Chladně a smutně se na něj podívá a pak ho pojedná jak knížete Jaromíra smutné paměti. Tedy je to takový Jaromír light. Ten reálný byl sedě na záchodě proboden, přičemž byl už v důsledku řešení dřívějších mocenských sporů vykastrován a oslepen. Tywin na míse jenom koupí dva šípy, ale stejně. Takový konce si ten krutý, manipulativní a pyšný aristokrat asi nepředstavoval. A zasloužil si ho. Máš to, Tywine!

A pak ještě (asi) umřel Ohař. Měl jsem podezření, že ho zabije ta infekce způsobená kousnutím. doplatil ale na spor o opatrovnictví Aryi. Potkal se totiž s Brienne, která přísahala, že mladou Starkovou bude chránit, což měl v úmyslu i Ohař, který se sice tvářil, že to s Aryou táhne jenom kvůli penězům, ale měl pro ni nějakou skutečnou slabost. Světem protřelí vrahouni takovou mívají a většinou na ni doplatí. Viz Ohař. dá se s Brienne do boje, ale je oslabený tou infekcí a Brienne je bojovnice dost zdatná, probudí v sobě i svého vnitřního Mikea Tysona a ucho Ohařovi ukousne, čímž ho dost zaskočí. Ucho to tedy nijak zvlášť pěkné nebylo, ale stejně – zjevně už na něj byl zvyklý a radši by si ho ponechal.

Prostě se to pro něj nevyvíjí dobře a nedobře to taky skončí – všelijak pobodán a pořezán letí z prudkého srázu, lež pod ním celý polámaný. Arya ho tam najde a on se dožaduje rány z milosti, chráněnka mu ji ale nedá, byl by to pro ni zbytečný výdej energie. Vezme mu peníze a zmizí – zachová se přesně tak, jak ji Ohař učíval. Ohaře to ale vůbec netěší. Paradox. A to byl skoro konec. Pak se ještě Arya dostala na loď, vyplula a dychtivě vyhlížela. Kampak ji asi mořské proudy zanesou. A kampak nás? A proč by měly mořské proudy někoho pořád někam zanášet? Asi aby se bylo za rok na co dívat. Třeba je to dostačující důvod.