Vesmír potřebuje soukromníky, navzdory haváriím

Soukromé dobývání vesmíru utrpělo dvě těžké ztráty. Nejprve 29. října vybuchla nosná raketa Antares a 31. října havarovala kosmická loď SpaceShipTwo, v jejíchž troskách zahynul i jeden z pilotů. To samozřejmě dodalo argumentační munici těm, podle nichž je privátní podnikání v kosmu zbytečný hazard, protože bezohledné soukromé firmy lační jen po zisku, jehož chtějí dosahovat za každou cenu, a proto víc a víc riskují.

Na podobná tvrzení, z nichž některá podezřele připomínají propagandu z hluboké minulosti, lze odpovědět prostě tím, že státy zjevně nejsou o nic lepší. Kosmické závody v éře studené války také přinášely vysoké riziko, nehody a úmrtí, ačkoliv je vedly státy. USA a SSSR tehdy nemotivovala touha po zisku, ale ideologické soupeření a snaha získat vojenskou převahu nad protivníkem. Kosmické a zbrojní programy byly od počátku těsně propojené a také díky tomu (nikoli navzdory tomu) dosáhly řady obrovských úspěchů.

Onen anti-kapitalistický argument by se možná dal použít u firmy Orbital Sciences, majiteli rakety Antares. Tato značka má ale za sebou desítky úspěšných vynesení družic, což je zajisté i důvod, proč si ji NASA vybrala k zásobování Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Vedle ní to zajišťuje i společnost SpaceX, jejíž rakety řady Falcon (vůbec první nosné rakety, jež úplně samostatně vyvinul soukromý subjekt) mají také dobré záznamy.

A vyloženě úsměvně působí, jestliže někdo přičítá „honbu za ziskem“ i lidem, jako je Richard Branson, zakladatel impéria Virgin, do něhož patří i turistická loď SpaceShipTwo. Opravdu těžko si lze představit, že by se v dohledné době dalo na vesmírné turistice reálně vydělávat. Branson něco takového asi ani nechce, chce se však zapsat do dějin jako člověk, který pomohl vesmír otevřít a díky němuž se překonaly další hranice.

I kosmu by prospěly předpisy

Branson ale není sám. Velkým fandou vesmíru byl i Steve Jobs, zakladatel společnosti Apple, která patrně také má nějaké vlastní kosmické plány. Podobné ambice má i Google a bylo by asi překvapivé, kdyby je neměl univerzální sponzor šíleností Red Bull, respektive jeho zakladatel Dietrich Mateschitz. Právě kvůli takovým zvláštním vizionářům a mecenášům je třeba, aby se soukromníkům v přístupu k vesmíru nebránilo.

Vesmír (tedy prostor vzdálený od povrchu Země 100 kilometrů a více) z hlediska práva patří všem (celému lidstvu), a tak nikdo nemá právo tam něco zakazovat. To ale samozřejmě neznamená, že by se měl stát zónou anarchie bez jakékoli regulace. Podobně jako v případě mezinárodní vzdušné a námořní přepravy by bylo vhodné, pokud by se i v kosmu postupně vytvořila jakási obecně přijímaná soustava bezpečnostních a jiných předpisů.

Pokud by se ale vyspělé státy pokusily o příliš silnou regulaci kosmického podnikání, narazily by právě na to, že vesmír je všech a nikoho. Omezovat by šlo snad jedině starty, avšak další vývoj se dá v takovém případě předvídat velice snadno. Opět platí analogie s oceánem, jelikož vesmírní soukromníci by se jednoduše přesunuli do jiných států, které by je (a jejich peníze) zaručeně přivítaly s otevřenou náručí, podobně jako se námořní lodě naprosto běžně plaví pod vlajkami nejrůznějších obskurních zemí třetího světa.

Vesmír je krutý, ale stojí za to

Nesmíme zapomínat, že lidstvo je dosud na samém počátku cest do vesmíru. Naprostá většina našich kosmických aktivit se týká oběžných drah naší modré planety či její blízkosti. Ale snad během první poloviny tohoto století nás čeká řada náročných úkolů, jako je návrat na Měsíc (třeba včetně založení základny) a pochopitelně mise na Mars, možná i na další tělesa. A bylo by prostě nepraktické je realizovat bez příspěvků komerčních firem.

Správnou cestou by mohlo být partnerství veřejného a soukromého sektoru tak, jak to ukazuje současný přístup NASA a jeho plánovaný rozvoj. Velké vesmírné výpravy sice povedou státní organizace, které logicky musí navázat úzkou mezinárodní spolupráci (je těžko představitelné, že by se na letu k Marsu nepodílely všechny vyspělé státy světa), avšak pro konkrétní úkoly si budou běžně najímat komerční firmy. Ty budou nabízet svoje služby i privátním zákazníkům, jejichž byznys bude potřebovat kosmickou dopravu.

Sektor soukromého vesmírného podnikání sice existuje jen krátkou dobu, ale již stačil ukázat, že mu nechybí ambice ani schopnosti. Dvě havárie, jež se sešly v krátkém čase, to nemohou změnit. Prakticky jistě dojde i k dalším, avšak dobývání kosmu se bez nich neobešlo nikdy, ať ho provozoval kdokoliv. Snad nejvýstižněji to shrnul sám Richard Branson: „Vesmír je krutý, ale stojí za to. Problémy překonáme a půjdeme dál.“