Chvála šedé ekonomiky
Konec roku je pro nás myslivce poslední příležitostí pro lov srn, a tak ho každoročně trávím v malebném kraji na pomezí středních a jižních Čech.
Pobyt na venkově je smutným připomenutím strašlivé destrukce naší vesnice komunisty. Zatímco města se změnila k nepoznání, tady jako by se zastavil čas. Tohle jsou „ty druhé“ Čechy. Tady se vydělává dvanáct tisíc. Tady jsou omlácené domky. Tady ani nechci vědět, jak dopadají volby… Tady je i v hospodě většinou prázdno, zato na lavičce před konzumem v zimě v létě plno. Pivo ze sámošky je o polovinu levnější. Tady je na celém okrese tak pět rodin, které si mají co říct. Vesměs staré selské rody. Zvelebují svá hospodářství. Jsou podnikaví. Nejsou rozvedení, mají v životě i jinou náplň než lahváč před konzumem, a někteří dokonce chodí i do kostela.
Je to, jako kdyby vedle sebe žily dva světy. Ten druhý svět pak u toho prvního pracuje. I to je poučné. Ti spolehliví pracují legálně, na DPČ. Jiní pracují tak, že dostanou každý den peníze na ruku. A jeden to dostává v naturáliích. Hrůza, Andrej Babiš by se zděsil. Jenže moment… Ti chlapíci se od sebe většinou liší jen v tom, zda se „vykropí“ večer u televize s basou lahváčů, anebo zda se „kvartálně“ jednou za čas nezřízeně zlískají v hospodě. Většina má nějaký problém – neplacené alimenty, exekuce… Jednak by je nikdo nezaměstnal a jednak se ani zaměstnat nedají. Co vydělají, to by jim sebral exekutor. Jsou jen dvě možnosti – buď skončit na krku státu, nebo dělat tady načerno. Nemůžu si pomoct, ale varianta b) mi připadá nepoměrně lepší.
Ne, velkostatkář je nepřeplácí. A nedělá to z křesťanské lásky. Ale dosahuje výsledků efektivnějších než většina neziskovek. Ti chlapi makají, a dokonce je i ubytuje. Kdo kdy pracoval s bezdomovci, tak ví, že pokud se jednomu podaří sehnat ubytování i práci, je to úspěch. Snaha o vybudování vše kontrolujícího státu, kde nikdo nepodvádí, snaha o omezování hotovostního styku, snaha o kontrolu každé transakce… to vše vede jen k tomu, že tyhle neformální způsoby fungování vymizí. A s nimi i šance pro lidi, kteří prostě nemají na to se v dokonalé společnosti zítřka uplatnit. Moudrý stát ví, že nic nebude dokonalé, že lidská společnost je docela komplikovaný mechanismus a že občas je lepší nad lecčím přimhouřit oči. Snaha o dokonalost totiž zavání totalitou…
