Czech Press Photo v třinácté komnatě propagandy
Je to tak tradičně každý rok. Výsledky kdysi nejvýznamnější české fotografické soutěže Czech Press Photo, na které se dříve čekalo jako na definici nových trendů, se opět letos dají shrnout do jednoduchého sloganu: Nic nového. Je až smutné to každoročně opakovat, už by na to člověk asi ani nemusel plýtvat časem.
Jenže v letošním roce se přeci jen do klasicky opakujícího se schematu „ročenka zpráv, co se kde stalo důležitého“ vloudil bohužel i zatím dosud nepříliš známý hodně spodní tón. Do výsledků soutěže se předními dveřmi vecpalo snad nejméně vítané zvíře, zabiják jakékoli slušné práce. Ideologie.
Ročník je to nepokrytě propagandistický. Přeháním? Ne, nikoli. Naše země je a v loňském roce byla v případě Ukrajiny podle novinářů hluboce rozdělena na proruské a protiruské příznivce. Nechci se pouštět do jemných sporů, že toto příkré dělení je víceméně vytvořeno v hlavách novinářů a že ve skutečnosti lidé takto ostrá stanoviska nezaujímají a jsou daleko více smířlivější. Je ale prostě banální pravda, že pohled na události na Ukrajině je nepochybně složitý a nejednoznačný a příběh Dobra a Zla se u této země opravdu a vskutku nedá vyprávět jediným možným způsobem.
Čtěte také: Nejlepší fotografie. Czech Press Photo ovládla Ukrajina
Nic z této nejednoznačnosti, rozpaků, pochybností, pravd a „pravd“ však na Czech Press Photo nenajdete. A že těch vítězných souborů o Ukrajině tam je přehršel! Ne, Czech Press Photo - to je jeden jediný příběh, jedna jediná apoteóza Vítězství Dobra. Všechny ty půtky, nejednoznačnosti, strachy, nejistoty, které tady máme, kterými se trápíme a které pitváme, zkoumáme, jakoby odvanul žár Pravdy. Soutěž Czech Press Photo v desítkách fotografií se tímto vůbec nezabývá. Svět podle Czech Press Phota je prostě nádherně růžový a jednoduchý.
Ale nechme teď být Ukrajinu vzbuzující nesmírné emoce, které mnohým zabraňují si připustit, že může existovat i jiný výklad. Je to příliš citlivé téma a příliš jednoduchý spouštěč internetové války o svoji pravdu. Pojďme se spíše z pohledu propagandy podívat na jiného vítěze. Takového nenápadného, který snad žádné tyto emoce spouštět nebude. Mluvím o čestném uznání fotografa Martina Divíška, vysloužil si ho za sérii k 70. výročí vylodění Spojenců v Normandii.
Jistě nikdo příčetný nebude tvrdit, že vylodění na pláži Omaha je v naší hagiografii událostí spornou. Jde jistě o všeobecný konsensus zásadní události naší evropské historie a zásadní události týkající se naší svobody. Přesto, nebo snad právě proto je ospravedlnitelný požadavek, aby znázornění této události bylo pokud možno civilní, nepatetické, konzervativní. Právě z úcty k tomu, jak ji cítíme.
Čtěte také: Fotograf ECHO24 Jan Zatorsky získal cenu Czech Press Photo
Czech Press Photo na to bohužel jde cestou jinou. Ocenil soubor, který není ničím víc než barvotiskovým propagandistickým plakátem. V souboru není víc než spousty západů slunce, dojemných slz, které tvoří jeden obrovský amébní kýč. Podívat se můžete zde. Je to soubor navýsost propagandistický, v tom nejvlastnějším slova smyslu, fotograficky navíc zcela bezcenný. Ostatně: hledejte - milí čtenáři - deset rozdílů.
Je mi líto. Czech Press Photo letošním rokem vstoupil do zakázané, třinácté komnaty politického kýče a politické propagandy. Provedl něco, co se neodpouští. Pokálel svou minulost.
Je to labutí píseň této kdysi skvělé soutěže.
