50 % pro Hofera: nejde o populisty, rasisty a omezence

V posledních dnech zaplavilo v souvislosti s průběhem rakouských prezidentských voleb stránky českých médií hlubokomyslné mudrování různých komentátorů o tom, že v Evropě probíhá nová „vzpoura davů“ proti demokracii a liberálním elitám. Složitě pro to hledají příčiny, protože při 50 % rakouských hlasů pro Hofera již nejde vystačit s nálepkováním a nadávkami do populistů, xenofobů, rasistů a omezenců. Je evidentní, že velká část, možná většina občanů napříč Evropou začíná současný establishment a jeho politiku zásadně odmítat, nehodlá jej tolerovat a aktivizuje se.

Přitom pojmenování příčin je docela jednoduché. Evropa je stále většinově plná normálních racionálně myslících lidí, kteří v klidu chtějí žít své obyčejné životy způsobem, který považují za normální, a žít je v bezpečném a předvídatelném prostředí. Evropskou integraci dosud podporovali jako nástroj k spolehlivějšímu dosažení lepší budoucnosti, nikoliv jako cíl sám o sobě, jemuž je třeba podřídit vše ostatní.

Vládnoucí západní elity však sledují jiné záměry. V posledních desetiletích se v nich začala prosazovat a postupně dominovat netolerantní agresivní levicová pokrokářská ideologie, která chce společnost nikoliv chránit, ale měnit. Úzce to souvisí s koncem studené války.

V jejím období byl Západ tou silou, která většinou v defenzívě chránila starý řád všude na světě před agresí revoluční universalistické komunistické ideologie s ambicemi na světovládu. Obrana Západu byla v zásadě neideologická – pod jeho deštník se vešly jak západní liberální demokracie, tak různorodé režimy rozvojového světa s nejrůznějšími tradičními náboženskými či jinými ideologiemi. Spojoval je společný zájem – obava z agresivní komunistické hrozby.

Po skončení studené války došlo k paradoxnímu obratu – netolerantní levicová universalistická ideologie si podmanila Západ a je nemilosrdně vnucována všem v globálním měřítku. Evropa je na špici tohoto vývoje. Zděšení komentátoři lamentují, že se dnes evropská veřejnost odvrací od idejí svobody a liberalismu. Opak je ale pravdou, tito občané požadují jejich návrat, poté co byly agresivní levicovou politickou korektností zašlapány do země.

Naše životy jsou po dlouhá léta sešněrovávány novými a novými příkazy a zákazy. To, co všechny generace našich předků považovaly za normální a přirozené, je potlačováno a s využitím státní moci je evropským národům vnucován experiment radikální přestavby lidské společnosti, kde zmizí jakékoliv rozdíly mezi muži a ženami, kde zmizí rodina jako základní společenská jednotka, kde přestanou existovat národní státy a urychleným umělým mixováním lidí se vytvoří nové „pokrokové“ lidstvo. Normální evropská společnost je proto pod enormním tlakem ze strany státu a médií, které se snaží příkazy, zákazy a vytvářením „nových narativů“, tj. všemožnou manipulací tuto proměnu uskutečnit a urychlit.

Vzpoura, kterou zažíváme, je vzpoura občanů proti tomuto tlaku a proti institucím, které jej reprezentují a uskutečňují. Na prvním místě je to Evropská unie. Lidé chtějí zůstat Němci, Čechy, Maďary a Francouzi, chtějí svět, v němž rodina jsou otec, matka a děti, svět, který má přirozený řád, a ti, kteří mu vládnou, tento řád hájí. Nevidí smysl ve feministickém třeštění, v kvótách pro všechny myslitelné menšiny. Odmítají umělou kolonizaci svých zemí migranty z Asie a Afriky a pokrytecká zdůvodnění vůdců, kteří tuto zhoubnou politiku provádějí.

Není náhodou, že celý tento establishment v Rakousku reprezentuje právě prezidentský kandidát strany Zelených – extrémně levicové aktivistické partaje, a že se za ním sjednotilo celé dosavadní politické spektrum od socialistů po lidovce i s podporou tamější katolické církve. Ukazuje to, že v podmínkách určující nadvlády této pokrokářské ideologie přestala soutěž politických stran fungovat, že politická korektnost dala vzniknout nové faktické státostraně, která pod různými názvy může realizovat pouze jedinou politiku, jejíž obsah dnes nejlépe vyjadřuje program strany Zelených. Německá situace není příliš odlišná.

Skutečnost, že extrémní zelená ideologie se všemi svými environmentalistickými i společenskými prioritami se stala dnes na Západě osou politického i mediálního mainstreamu (s drobnými lokálními odchylkami) znamená, že se propast mezi smýšlením elit a většiny obyvatelstva rozšířila do nebývalé míry a napětí, které tak musí vznikat, bude jenom eskalovat.

To, co zažívá Rakousko, v jisté míře další evropské země a rovněž i předvolební USA, není proto nic děsivě nepřirozeného. Je to předpoklad pro návrat k normalitě.