Dobré školy dělají dobří učitelé
S Petrem Fialou o potřebách vzdělávacího systému
1
Přinášíme poslední příspěvek ze série rozhovorů Jiřího Hanuše s Petrem Fialou, jejichž kompletní soubor právě vychází knižně pod názvem Vraťme politice smysl!
Jaké jsou tvé zážitky z doby, kdy jsi byl ministrem školství?
Když jsem přišel na ministerstvo, tak byly v úplném rozvratu státní maturity, do kterých se v předcházejících letech nainvestovaly neuvěřitelné peníze. Studenti demonstrovali proti připravené reformě vysokých škol, odbory za vyšší platy učitelů, gradovala krize kolem plzeňských práv a úplně kritická situace byla v čerpání evropských fondů. Našel jsem resort, který byl personálními zásahy mých předchůdců jemně řečeno destabilizován.
Na opravu jsi ovšem mnoho času neměl…
Jsem přesvědčen, že se nám toho hodně podařilo, bylo mi docela líto, že jsem neměl ještě rok na dokončení rozpracovaných věcí. Měli jsme už nachystánu novou podobu vysokoškolského zákona, byl připraven kariérní řád v lepší podobě než dnes, byli jsme kousek před rozumnou změnou financování regionálního školství, operační programy znovu běžely, dokázali jsme navýšit prostředky pro vysoké školy a v době ekonomické krize i peníze na platy učitelů. Krátkost mého působení je problém, ale bohužel nejenom můj. Český ministr školství je v průměru ve funkci něco přes 1,5 roku. To se nedá nic koncepčního stihnout.
Co je dnes ve vzdělávání to nejdůležitější?
Především chci říci, že vzdělání je hodnota sama o sobě. Vzdělání je prostě cenné a pro člověka důležité a nepotřebuje žádné společenské zdůvodnění. Současně ale platí, že se musí vztahovat ke společnosti a reagovat na to, co se v ní děje. Každé dítě se na internetu může fakta dozvědět rychleji, než mu je paní učitelka stačí přeříkat u tabule. Takže najednou ve škole nejde o předávání informací, ale naopak o práci s nimi, jak dokázat rozlišit, co je podstatné a co není.
Mění se dnes nějak společenský náhled na postavení učitele?
Vidím tu dvě pozitivní tendence. První je, že vzdělání se po dlouhé době stalo důležitým společenským tématem. Kdekoliv jsem na veřejné besedě s lidmi, vždy přijde otázka na školy a vzdělání. Zadruhé, stále více lidí si začíná všímat práce učitelů a sdílet myšlenku, že jsou málo zaplaceni. Podle mě ale nestačí jenom plošně zvýšit platy, ale je potřeba především zvýšit tzv. nadtarifní část mzdy, aby mohli být ještě lépe odměňováni ti dobří. Stará pravda je, že dobré školy dělají dobří učitelé. Žádné reformy nepomohou, když nebudeme mít dobré kantory.
Existují nějaká specifika českého školství, na která bychom mohli být pyšní?
Na náš školský systém můžeme být hrdí, ale musíme být současně znepokojeni tím, že v některých věcech začínáme zaostávat. V mezinárodním srovnání znalostí to není žádná sláva. A podle mě máme i problém při práci s talentovanými lidmi. Náš školský systém je ale vynikající v plošném vzdělávání a v tom, jak dokáže v průměru vzdělat celou společnost, všechny její vrstvy.
Jaké jsou tvé poznatky coby vysokoškolského kantora?
Trošku mě zneklidňuje postupně se snižující kvalita všeobecného vzdělání, které studenti mají. Nad tím musíme všichni přemýšlet. Společnost potřebuje nějaký „společný základ“ a musejí být „autoři, pravdy, knihy, myšlenky“, které zná tak nějak každý student VŠ. Ukazuje to, že jeden z problémů našeho školství je v oblasti středních škol. Část jejich oborů dnes nepřipravuje dobře ani na studium, ani na pracovní trh. To musíme změnit, jinak plýtváme nejenom penězi, ale taky talentem a schopnostmi dětí.
