Nejničivější politika levice
GLOSA
1
Mnozí si dnes myslí, že spor levicového a pravicového světonázoru je už překonaný a že to, co schází v politice, je morálka. Ale je to naopak.
Dlouhodobě jsou mi podezřelí ti, kteří tvrdí, že spor levice a pravice patří minulosti. Jsou snad přesvědčeni, že již došlo ke světové harmonii a o ničem není třeba vést spory? Že lidé přestali mít rozdílné názory na svobodu, bezpečnost, válku, daně, chudobu nebo školství? Pak mám vážný důvod pochybovat o jejich úsudku. Právě v těchto oblastech se totiž mezi občany (a proto i mezi politiky) dodnes projevuje rozpor mezi individuálním a kolektivním principem. Zdá se mi, že hlasatelé konce politiky si ve skutečnosti jen přejí, aby to tak bylo. Obávají se, aby se neumazali tak špinavou záležitostí, jako je tradiční politika.
Noví chudí
V čem je dnes tedy rozdíl mezi pravicí a levicí nejviditelnější? Právě v obsahu a rozsahu politiky: Pro pravicového politika je politika prostorem, v němž má stát i společenské instituce přesně defi nované funkce. Levicového politika oproti tomu zajímá oblast společenského pokroku a spravedlnosti, které se dosahuje důrazem na společenskou změnu. Levici zajímají primárně chudí lidé. Těch se ale v našich zeměpisných souřadnicích moc nevyskytuje, proto bylo třeba defi nici chudoby rozšířit. Výraz chudý dnes přešel k pojmenování jakékoli společenské menšiny. V rámci sociálního inženýrství je možné donekonečna vymýšlet další „oběti systému“ a vyrábět tak nové chudé, jimž je třeba pomáhat. Pravici by nenapadlo, aby stát ovlivňoval každý detail lidského života. Levice to má v programu.
K čemu je tu stát?
Lidé jsou přesvědčeni, že politika je demoralizovaná. Opak je pravdou. Politika je přemoralizovaná. Vlády opouštějí úkoly, které jsou jejich doménou, a naopak si přivlastňují cíle, které jim nepřísluší. Pokud se stát vyčerpává starostmi o podružnosti typu zákazu kouření, genderu či pseudopráv menšin, nemůže mít dostatek energie, aby odpovídajícím způsobem zajistil naši bezpečnost.
